Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Magda Bar Or roz. Kopelovičová (* 1928  †︎ 2015)

Jet mohu kamkoli, ale žít pouze tady

  • narozena 10. listopadu 1928 v obci Jasiňa na Podkarpatské Rusi
  • židovská jidiš a německy mluvící rodina
  • seznámení se sionistickým hnutím ještě před válkou
  • 1942 otec odveden do pracovního tábora, zahynul
  • duben 1944 internace zbytku rodiny v ghettu Mátészalka
  • duben 1944 deportace do Osvětimi
  • léto 1944 převezena do tábora Geislingen an der Steige
  • jaro 1945 evakuována do Dachau
  • duben 1945 osvobozena v Dachau
  • červen-prosinec 1945 ozdravovna Přemysla Pittera na zámku Štiřín
  • prosinec 1945 odjezd do Palestiny přes Německo, Francii
  • 1946 asi roční internace na Kypru
  • červenec 1947 příjezd do Palestiny
  • 1964 organizace návštěvy Přemysla Pittera a Olgy Fierzové v Izraeli
  • udržuje kontakty mezi „dětmi“ Přemysla Pittera
  • žila v Izraeli, zemřela 27. 8. 2015

Magda Bar Or žije v Izraeli téměř sedmdesát let. Přijela sem jako osmnáctiletá v červenci 1947 a našla zde druhý domov. O první domov a rodinu ji připravila válka. Tvrdí, že jakožto Židovka nepatří jinam než do Izraele: „Mohu jet kamkoli, ale žít můžu pouze tady.“      

Ne rodiče, ale já jsem byla sionistka

Narodila se roku 1928 v obci Jasiňa ležící v horách Podkarpatské Rusi jako Amalia Kopelovičová. Rodiče provozovali obchod se smíšeným zbožím, doma se mluvilo jidiš a německy. Magda Bar Or stihla absolvovat čtyři třídy české základní školy, než ji jako Židovku ze školy vyloučili. Vypráví, že už v dětství byla přesvědčená o tom, že na Podkarpatské Rusi nezůstane: „Teta odjela do Palestiny v roce 1936 a od té doby jsem se o Erec, jak říkáme, živě zajímala. Ne ani tak moji rodiče, ale já sama jsem byla sionistka!“ Navštěvovala přednášky organizované sionistickým hnutím Betar a He-chaluc. Představy o emigraci do zaslíbené země si však Magda Bar Or splnila až o téměř deset let později.   

V rozhovoru, který pamětnice poskytla pro Paměť národa, svůj osud za války popsala velmi zkratkovitě a stručně. Dodnes je jí zatěžko o té době hovořit, se smrtí rodičů a velké části rodiny se nesmířila. V roce 1942 nastoupil její otec do pracovního tábora a zahynul pravděpodobně na frontě. Po okupaci země nacisty v březnu 1944 začaly i na Podkarpatské Rusi deportace Židů do koncentračních táborů. Dva dny po Velikonocích roku 1944 shromáždili nacisté židovské obyvatele Jasini na židovském hřbitově, kam musela i Amalia, její o tři roky mladší sestra, matka a babička. Po dvou dnech je odvezli do maďarského ghetta Mátészalka, odkud po několika týdnech putovali do Osvětimi. Magda Bar Or vzpomíná: „Tam jsem se odloučila od maminky, od babičky a zůstala s malou sestrou. Vzala jsem si ji na starost a prožila vše následné se mnou, další lágry a pracovní tábory, kam jsme se dostaly z Osvětimi, a zemřela až zde v Izraeli.

Na Štiříně začal náš život znovu

Z Osvětimi po nějaké době obě sestry odjely v létě 1944 pracovním transportem, který mířil do Geislingen an der Steige u Stuttgartu. Z tábora pak byly na jaře 1945 převezeny do Dachau, osvobození se dočkaly ve vlaku, který měl vězně evakuovat na další místo. Po nutné rekonvalescenci v lazaretu se Magda Bar Or se sestrou Nelly chtěly vypravit domů, do Jasini. Nakonec tam nedorazily, což pamětnice vysvětluje: „Jely jsme do Budapešti, odkud jsme chtěly pokračovat. Tam jsme potkaly bratrance Míšu, který nás informoval o tom, že nikdo jiný z naší rodiny nepřežil. Neměly jsme už důvod se vracet.“

Od léta 1945 sestry Kopelovičovy zůstaly v Praze, kde našly útočiště v Milíčově domě spravovaném Přemyslem Pitterem a Olgou Fierzovou. Následně odjely na ozdravný pobyt na zámku ve Štiříně, který především pro děti osvobozené z koncentračních táborů zorganizoval Přemysl Pitter.[1] Osobnost tohoto křesťanského humanisty i jeho spolupracovnice a doba, kterou strávila pod jejich ochranou, je ústředním tématem vzpomínek pamětnice: „Ve Štiříně začal náš život znova. Přemysl Pitter nám vrátil víru, že na světě stále žijí i dobří lidé.“ Na štiřínském zámku strávila Magda Bar Or a její sestra Nelly téměř půl roku. V prosinci 1945 je čekalo rozhodnutí, co dál, kde se usadit. Pamětnice připomíná: „Mohly jsme si vybírat a měly jsme možnost jet do Ameriky, Anglie nebo Austrálie. Samozřejmě jsme si se sestrou vybraly Palestinu.“

Strážkyně Pitterova odkazu

Do Palestiny Magda Bar Or dorazila až za rok a půl, komplikovanou cestou společně s dalšími emigranty přes Německo, kde pobyli několik měsíců, další dobu strávili v Marseille. Cesta lodí nekončila v haifském přístavu, ale na Kypru, kde rok čekali na povolení ke vstupu do Palestiny. Do země zaslíbené se Magda Bar Or dostala až v létě 1947. Usadila se v kibucu Bejt Kešet  a založila rodinu.

Magda Bar Or je podle svědectví dalších pamětníků jedním z nejpevnějších styčných bodů mezi tzv. Pitterovými dětmi a také nejvytrvalejší připominatelkou památky a odkazu Přemysla Pittera. Udržovala s ním i s Olgou Fierzovou korespondenci i po svém odchodu do Izraele a organizovala návštěvu Přemysla Pittera v Izraeli v roce 1964 při příležitosti převzetí titulu Spravedlivý mezi národy, který mu Stát Izrael za pomoc židovským dětem udělil. Sama pamětnice se ovšem o svých zásluhách zdráhá mluvit. Je šťastná, že žije v Izraeli, zemi, o které snila jako malá holčička v Jasině.               

[1] O Přemyslu Pitterovi a „akci zámky“ viz např. http://www2.holocaust.cz/cz2/history/people/pitter s odkazy na další literaturu.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století