Místa Paměti národa
cs_CZ de_DE en_GB fr_FR hr_HR hu_HU hy_AM ka_GE pl_PL ro_RO ru_RU sk_SK uk_UA 

Milan Nerad (1921) - Životopis


Veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů. Pokud můžete doplnit materiály k tomuto pamětníkovi, prosím, kontaktujte nás.

My v rodině byli otevření nepřátelé komunismu

Milan Nerad se narodil 18. července 1921 v Ledči nad Sázavou. Jeho otec vlastnil obuvnickou firmu, matka zemřela, když byly Milanovi čtyři roky. Rodina se netajila svými protikomunistickými názory. Ještě před dokončením obecné školy se Milan s otcem přestěhoval do Prahy - Horních Počernic. Studoval průmyslovou školu v Českomoravské Kolben-Daněk (ČKD), kde poté pracoval jako technický úředník. V roce 1946 si založil firmu na opravu kotlů, ale jeho představy o životě a podnikání v demokratické zemi vzaly po únoru 1948 za své. Již v květnu 1948 byl zatčen za kolportaci protikomunistických letáků v Horních Počernicích. Po výsleších v Bartolomějské ulici byl krátce vězněn na Karlově náměstí. Následoval soud, ale díky prezidentské amnestii Klementa Gottwalda byl Milan propuštěn. Ani tato zkušenost jej neodradila od založení ilegální protikomunistické organizace Moje vlast, sám se ovšem nakonec rozhodl pro útěk do Západního Německa. V listopadu 1950 odešel z Chebu do Waldsassenu, krátce pobýval ve Valka-Lageru u Norimberka a díky kontaktům se v březnu 1951 zapojil jako agent-chodec Czechoslovak Intelligence Office (CIO - Československý zpravodajský úřad) plukovníka Františka Moravce do činnosti proti komunistickému Československu. V dubnu 1951 přešel se dvěma kolegy hranice na Domažlicku a odcestoval do Prahy, kde se spojil se svojí sestřenicí. Jeho úkolem bylo obnovit činnost skupiny Moje vlast, která se po jeho odchodu rozpadla. Tento úkol byl splněn, ale dne 11. května 1951 byl pamětník zatčen u Národního divadla v Praze. Po tvrdých výsleších stanul před soudem, který mu navrhovaný trest smrti zmírnil na dvacetiletý žalář. V letech 1951-1964 byl Milan vězněn na Pankráci, v Plzni na Borech, v Leopoldově, Bytízu a Opavě. V Bytízu plánoval útěk, ale nakonec od svých úmyslů upustil. Propuštěn byl v roce 1964 z Leopoldova a po návratu získal práci topiče, údržbáře a později vedoucího v teplárně na pražském Spořilově. Od tepláren získal byt a oženil se. Pracoval i po dosažení důchodového věku. V roce 1968 se angažoval v klubu bývalých politických vězňů K-231 a v současnosti je místopředsedou Konfederace politických vězňů v Praze. Žije v Praze.

Komentáře (0)

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní badatelé. Do e-badatelny se můžete zaregistrovat zde.

VSTUP DO E-BADATELNY

Login:Heslo:

Registrace do e-badatelny

Ztracené heslo?


NASTAVIT JAKO HOMEPAGE  | RSS  | KONTAKTY  |  (c) 2000 - 2016 Post Bellum