Helena Nováková

* 1928

  • "O svačinu přišli a říkali: ‚Na Prvního máje musíš do průvodu.‘ Já říkám: ‚Nemusím, můžu, ale nemusím.‘ – ‚No dobře.‘ Pak mi paní Pařízková říká: ‚Slečno oni něco sepisují.‘ A já na to: ‚To sepisují, kdo si vezme ten rudej hadr na krk a půjde do průvodu, to se mě netýká.‘ Nic se nedělo. To bylo v pátek, v sobotu jsme nepracovali, a v pondělí, přijdu do práce a vrátný mi říká: ‚Slečno máte se hlásit na SNB.‘"

  • "Pak jsem musela na oznam. Oznamovali nám paragrafy a tresty. Přede mnou četl nějakému chlapíkovi paragrafy a říká: ‚Máte návrh na trojnásobný provaz.‘ Já se koukala a přemýšlela, jak to asi provedou. Smotají tři špagáty dohromady? V ten moment mi to přišlo jako ohromná ironie. Vyzval ho k odchodu, začal číst mé paragrafy a dodal: ‚A vás se týká to samé co toho předchozího.‘"

  • "Já říkám, prý se tady mám hlásit. A oni na to: ‚Ne u nás ne, to bude asi na státním.‘ Tak, do Varnsdorfu na státní. Ty dvě soudružky na mě napsali udání na StB ve Varnsdorfu. Tam byl takový chlapík, taková gorila, kdyby mi jednu máznul, tak by ze mě nic nezbylo, to se naštěstí nestalo. Řekl mi, že, tam na mě přišel dopis, že jsem řekla: ‚První máj je diktatura a teror.‘ Odpověděla jsem: ‚Já to řekla, ale úplně jinak, řekla jsem, že mě nikdo nemůže nutit, protože přišli a že musím na Prvního máje do průvodu. Já tvrdila, nemusím, a pokud ano, je to tedy diktatura, a s tím já nesouhlasím.‘ On na to: ‚Dobře,‘ a natočil mi ten papír. Řekla jsem mu: ‚Vím, kdo to napsal, a jmenovala jsem je.‘ Natočil mi papír, abych lépe viděla, a řekl: ‚Uvidíme, co se s tím dá dělat.‘"

  • "Naši žádali o milost. ‚Kléma‘ to pochopitelně zamítl. Později jsem měla štěstí, když ‚Kléma‘ zemřel, nastoupilo ‚ušaté torpédo‘ Zápotocký a já dostala sedm let milost. Takže jsem si odsloužila sedm let."

  • "Vrátný zavolal, že mám přijít na vrátnici, prý na mě někdo čeká. Porozhlédla jsem se po kanceláři, řekla nashledanou, sebrala si své osobní věci a šla. Čekala na mě ‚šestsettrojka‘, naložili mě do ní. Požádala jsem je, jestli by mi nezastavili doma, abych si vzala alespoň kartáček na zuby. Převléknout se mi pochopitelně nedovolili, a když jsem potřebovala na toaletu, musela jsem nechat otevřené dveře a oni u mě stáli. Nic mi ale neudělali. Byla jsem v Blažkově ulici, říkalo se jí Laufrovka. Byla zde tzv. vyšetřovačka. Strávila jsem tu několik dní."

  • "Bylo teplo, ruce jsem měla obnažené, a tak chtěli ‚časy‘. Nejdřív se vyptávali na jméno, chtěli, abych jim to napsala, jenže já neznala azbuku, a tak jsem to napsala česky, tiskacím. Luštili to, pak viděli ‚časy‘ [hodinky], tak je chtěli. Začali mi je sundávat a říkali: ‚Davaj.‘ Nemohla jsem nic dělat, byli ‚okvérovaní‘, bála jsem se."

  • "Pak mě převezli na soudní do věznice. Tam byla bachařka, stará dáma, paní Růženka, a ta říkala: ‚Děvčata mi vůbec nevíme, jak s vámi máme jednat, my jsme byli zvyklí jenom na samé kurvy a zlodějky‘."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Litoměřice, 20.04.2008

    (audio)
    délka: 01:13:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikoho jsem nezabila, za svými názory si stojím a budu si stát Kdybych byla ještě jednou mladá, udělám to znovu

Helena Nováková
Helena Nováková
zdroj: archiv pamětnice, nechtěla se nechat aktuálně vyfotit.

Helena Nováková se narodila 3. června roku 1928 v obci Velké Žernoseky (okr. Litoměřice) jako Helena Capoušková. Zde žila spolu s rodiči a třemi sourozenci do svých deseti let. Otec pracoval na dráze jako vlakvedoucí. V roce 1938 se musela celá rodina přestěhovat do Lysé nad Labem, kde se narodil Helenin nejmladší bratr. Helena zde bydlela až do roku 1945. V tomto období vychodila měšťanku v Nymburku a později se v Praze vyučila švadlenou. Po dobu studií prožila v Praze všechny nálety. V lednu 1946 se přestěhovala se sestrou a švagrem do Varnsdorfu. Žili společně v pronajatém bytě. Později tu švagr koupil domek. Helena žila u své sestry do roku 1950, kdy byla zatčena StB a následně odsouzena za protistátní činnost ve skupině Juditka a spol. ke dvaceti letům vězení. Proti rozhodnutí soudu se odvolala a trest jí byl snížen na 14 let. Z toho si odseděla polovinu – její žádosti o milost v roce 1957 vyhověl A. Zápotocký. Helena tedy prožila ve vězení sedm let. Po propuštění se Helena Capoušková nastěhovala zpět k rodičům do Velkých Žernosek, kam se po válce vrátili. V roce 1959 se provdala za Čestmíra Nováka, se kterým vychovala tři syny. Až do důchodu pracovala v litoměřickém Vkusu.