Josef Nitra

* 1956

  • „Někdo mi říkal, že komunisté – hlavně ti, kteří s režimem kolaborovali více než jiní – měli strach z toho, že ‚až to rupne‘, pověsí je na kandelábry jako v 50. letech v Maďarsku. Jak jsi to viděl ty? Neměl jsi z převratu strach?” – “Zaprvé, říkáš kolaborace, s tímhle slovem… Já jsem byl kolaborant!? Nezvolil jsi správné slovo! Asi to tak nemyslíš, ale slovo kolaborant má jiný význam. Zadruhé, já jsem si vůbec nepřipouštěl, že by něco ruplo, nic takového jsem nečekal, ale věděl jsem, že kdyby to ruplo, ke krveprolití nedojde. My Češi tohle neděláme. Tedy, neříkám, že všichni, ale sametová revoluce byla typicky česká.” – “Slovo kolaborace jsem nemyslel ve zlém…” – “Já vím, že ne! Já to chtěl jen upřesnit. S režimem jsem spolupracoval, ano, spolupracoval. Ale to je stále nepřesné: já s režimem nespolupracoval, já jsem pro režim přímo pracoval. Já jsem byl státní zaměstnanec Československé socialistické republiky.” – “Když přišla sametová revoluce, jako ses k ní stavěl?” – “Osobně se nemám za co stydět, nemám co zakrývat, ke všemu, co jsem udělal, se hlásím. A víš, co je pro mě nejdůležitější? Že svému synovi a své dceři se mohu podívat do očí, o době normalizace jim vyprávět stejně jako tobě a vím, že mi to nebudou mít za zlé. Po revoluci mě trochu štvalo, že spousta lidí měla informace, věděla, k čemu dojde, a kupovala pozemky. 17. listopadu mi jeden ze starších členů redakce řekl: ‚Pepo, dneska nikam nechoď, bude demonstrace.‘ Takže on věděl, že se něco bude dít, zatímco já o tom neměl ani potuchy! Krátce předtím, 28. října, jsem byl v Drážďanech, tehdy se to už v Německu hýbalo, viděl jsem, co se děje, ale nepřipadalo mi reálné, že by k něčemu takovému došlo i u nás… Zkrátka se stalo, co se stalo, a hodně lidí o tom vědělo předem.” – “Napadlo tě někdy, že by ses režimu mohl vzepřít?” – “Já jsem nebyl ani disident, ani přisluhovač.“

  • „Každého půl roku se konalo vojenské cvičení. Zpočátku se bojovalo taktickými prostředky, ale druhý třetí den se už simulovalo svržení atomových bomb. Měl jsem svou mapu a telefonicky jsem dostal příkaz: ‚Zaneste do mapy jaderné údery!‘ Tu mapu dodnes vidím před sebou… Z celého období normalizace je mi nejvíc zle právě ze simulovaných jaderných útoků – protože jsem se už tehdy zajímal o historii, věděl jsem, jaké hrůzy mohou způsobit. Mnohé jsem bral jako samozřejmost, ale s tím, že se připravuje něco takového, jsem rozhodně nesouhlasil a nemohl jsem se s tím smířit.“

  • „Pracoval jsi v Obraně lidu, která byla z dnešního pohledu neuvěřitelně propagandistická. Jak jsi o tom uvažoval?” – “Máš pravdu, ale pro mě to bylo vysvobození. Ani jsem nepředpokládal, že bych v armádě zůstal až do důchodu, a jakmile se mi v roce 1993 naskytla možnost odejít do civilu, udělal jsem to. Pracoval jsem pak jako šéf propagace v Magnet-Pressu, později jsem nastoupil na ministerstvo obrany, dostal jsem na starost státy východní Evropy a bývalého Sovětského svazu a také Itálii. Dva roky jsem dělal poradce a připravoval jsem zahraniční cesty. Za svého působení jsem zažil tři ministry.” – “,Jak dnes nahlížíš na své působení v Obraně lidu?” – “Naučil jsem se tam psát. Nebyl jsem novinář, ale práce v Obraně lidu pro mě byla novinářská škola. Respektive, na konci 80. let jsem začal studovat žurnalistiku na Univerzitě Karlově, jenže praxi jsem získal v Obraně lidu. V Obraně lidu jsme měli normu třicet stran za měsíc, ale já měsíčně odevzdával i šedesát až osmdesát stran, protože mě motivoval výdělek. Nejlepší texty vycházely v týdeníku Obrana lidu, který měl náklad 250 000 výtisků a ve své době patřil mezi nejprodávanější v Československu. Pro týdeník jsem psal různé články, z pekáren, papíren a tak dále. To mě bavilo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 11.02.2016

    (audio)
    délka: 02:11:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Režimu jsem nepřisluhoval, ale sloužil

Josef Nitra v hodnosti podporučíka (1975)
Josef Nitra v hodnosti podporučíka (1975)
zdroj: Pamět národa - Archiv

Josef Nitra se narodil 27. srpna 1956 ve Frýdku. Vystudoval střední odbornou školu v Novém Mestě nad Váhom; po maturitě (1975) se stal vojákem z povolání, zůstal v Novém Mestě a nastoupil na místo zástupce vedoucího klubu spojovacího učiliště. Na přelomu 70. a 80. let absolvoval vysokoškolské studium na lvovské univerzitě. Roku 1985 byl jmenován instruktorem kulturně-výchovné činnosti, náplň jeho práce tvořilo zajišťování kulturního vyžití pro vojáky ve všech útvarech na západ od Vltavy. Od počátku 80. let publikoval v časopise Sokol, v deníku Obrana lidu a ve stejnojmenném týdeníku; v listopadu 1986 se stal členem redakce Obrany lidu. Před sametovou revolucí studoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově. V roce 1993 armádu opustil, byl krátce zaměstnán ve firmě Magnet-Press, pak dva roky (1993–1995) působil jako poradce ministra obrany pro východní Evropu, státy bývalého Sovětského svazu a Itálii. Dodnes je činný jako novinář a publicista, zaměřuje se především na hasičskou tematiku. Je autorem titulů Oheň a lidé v českých zemích do roku 1895 (2010), Hasič v divadle (2011), Všem živlům navzdory (2011), Hasič a komíny (2013) či Hasičské čtení (2015).