Václav Čechlovský

* 1922

  • „Z Dejvic až nahoru do Liboce jsme chodili. Někomu jsme to (letáky – pozn. aut.) dali do schránky, jinak se to dalo na sloupy, na baráky, na ploty a takhle různě. Jednoho dne k nám najednou přišel z kriminálky známý mého táty, povídal: ‚Hele, Radku, ten kluk musí pryč. Je na černé listině gestapa. Ale rychle. Já to zařídím na pracáku na Kozím plácku. Dostane papíry, dostane lístky a všechno.‘ Tak jsem se sbalil, vzal jsem kufr, tam jsem měl obleky, abych trochu vypadal, šel jsem na Kozí plácek a tam jsem dostal papíry, ten durchlassschein, ausweis a potravinové lístky trhací. Druhý den jsem upaloval na Berteschsgaden. Měl jsem umístěnku.“

  • „Když nás osvobodili Američané, to bylo 29. dubna v půl šesté večer 1945, to nás osvobodili, už jsme létali, chtěli jsme přes bránu. To nás ještě nepustili. Pak se vyvalila brána, šli jsme na appellplatz a tam jsme vítali normálně kluky americké, ty Amíky. Tam přijel jeden, řídil a byli na autě kluci takoví frajeři. Oni byli takoví frajeři. Přijeli tam a hned jsme je vítali. Hned jsme šli na odvšivování. Vyměnili nám šaty a šli jsme se vykoupat pod sprchy. Já jsem tam dělal pflegera. Taky jsem tam dělal badenmeistera chvíli. Přišel transport ženských, přestup nějaký, ten pochod smrti, jak se říkalo. Přijelo takových třicet čtyřicet ženských různého věku a šly se vykoupat. Také je ostříhali, všechno, jak to mělo být. A tam (v umývárně – pozn. aut.) padly, některé staré zemřely pod teplou vodou. Já jsem pouštěl vodu, která měla čtyřicet stupňů. Co to je? To je tak akorát na to, aby špína ze člověka spadla.“

  • „Polovičku jsem snědl a najednou klepe někdo na dveře. Slyším paní Winklemannovou: ‚Ja, ja, ist dort.‘ Je doma. Já jsem se už podíval z okna, ale už jsem čekal, že se něco děje. Jinak bych utekl ven. To jsem nemohl, protože tam byl (muž – pozn. aut.) v tom světlemodrým kožeňáku. Tak jsem říkal: ‚Herein.‘ Přišel slušně, opravdu slušně mě sebrali. On se ptal: ‚Sind Sie Wenzel Čechlovsky?‘ Já jsem povídal: ‚Ja, das bin ich.‘ No, tak jsem si musel spakovat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 18.07.2015

    (audio)
    délka: 03:40:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V Dachau bylo na bráně napsáno Arbeit macht frei. Říkal jsem si: No pane jo

Václav Čechlovský
Václav Čechlovský
zdroj: archiv Václava Čechlovského

Václav Čechlovský se narodil 14. dubna 1922 v obci Ptrukša u Velkých Kapušan na východním Slovensku. Vyrůstal v maďarském prostředí a jeho dětství nebylo spokojené. Maminka mu brzy zemřela a otec odložil Václava v Košicích jako sirotka. Sice si jej vzala do opatrování česká rodina Hellerova, ovšem jejich manželství nebylo šťastné. Paní Hellerová s Václavem odešla do Užhorodu na Podkarpatskou Rus, kde se znovu vdala za příslušníka finanční stráže Radoslava Čechlovského. Rodina se odstěhovala do Prahy a Václav zde absolvoval obecnou školu a vyučil se obuvníkem. V roce 1939 se zapojil do kolportáže protinacistických letáků, a protože byl jeho otec varován před zájmem gestapa, byl Václavovi domluven odjezd na práci do Německa. Dostal umístěnku do Obersalzbergu, kde pracoval na silnicích. Poté si ho vybrala firma Xaver a Werner a přešel na pozici kopírovače plánů. Následně ještě vystřídal několik pozic na různých místech, pracoval jako obuvník ve firmě Angerer v Ramsau a také ve firmě Kosian v Bertechsgadenu. V roce 1942 ho zatklo gestapo. Dodnes pořádně nezná důvod, mohlo jít o sabotáže, které páchal v zaměstnání, ale udržoval také styky s německým protinacistickým odbojem. Gestapem byl tvrdě vyslýchán a postupně vystřídal vězení v Obersalzbergu, Hammerau, Bad Reichenhallu a pobýval i v pověstné nacistické „sekyrárně“ Stadelheimu. Dne 11. února 1943 byl transportován do koncentračního tábora Dachau, kde pobýval v blocích číslo 25, 27 a 29. Dne 29. dubna 1945 byl koncentrační tábor osvobozen americkou armádou a Václav Čechlovský tak mohl přes Plzeň odjet domů. Po válce pracoval v Praze na poště, jako obuvník, ve Sboru národní bezpečnosti a jako řidič. V současnosti (2015) žije Václav Čechlovský v Praze.