Zdeňka Šmejkalová

* 1927

  • „Tak najednou otci tu kancelář – měli jsme ještě takový přístěnek u baráku, tam měl tu svoji kancelář jako traťmistr – nevím, už se nepamatuju přesně, vystěhovali ho, ale nevím kam. Jestli šel na nádraží, do té nádražní budovy, to už se nepamatuju přesně, a dali nám tam sedm německých vojáků. Ale byli to všecko takoví vojáci jako ne druhá kategorie, ale třetí, už jako vyléčení po zranění. A ti už hlídali. Neboť tam, na té Českomoravské vysočině, tam už každou chvíli vyhazovali vlaky. A nevím jak, ale otec už vždycky věděl, kterej vlak půjde. Ale dopadlo to tak, že ti vojáci, bylo jich tam šest nastěhovaných, nevím, už se nepamatuju jak, ale oni k nám chodili zase poslouchat to jejich (vysílání – pozn. ed.) z Londýna. No, my jsme žili v takovém presu, oni byli zranění, vyléčení a už měli té války dost. Takže chodili taky. A teď, ke konci války, toho pana vrchního Holíka, toho četníka, zatkli. Někde ho chytili, teď ho vyslýchali v Pardubicích na Zámečku, gestapo. To bylo známé v Pardubicích – Zámeček. No, tak my všichni trnuli. Dřív vždycky pan Holík říkal: Manželka o ničem neví. Měli ještě syna, asi o rok staršího než můj brácha. Manželka nic neví. Vyslýchali ho. Říkali jsme: Jestli promluví, tak jdem taky. To u nás už byl pohřeb. To jdem taky. Ale neřekl ani slova. Zahynul při mučení, jeho paní taky. Syna – ten se vrátil, nevím, kam ho dali, asi někam do Dachau, koncentráku. Nevím, v kterém byl, ale vrátil se.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Neratovice, byt pamětnice, 02.04.2016

    (audio)
    délka: 52:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ta úžasná solidarita lidí pod ustavičnou hrozbou smrti byla nejsilnějším zážitkem mého života

4-Pamětnice r. 1949
4-Pamětnice r. 1949
zdroj: Archív pamětnice

Zdena Šmejkalová, rozená Hošková, se narodila 18. února 1927 v Orlově na Slovensku. Její otec byl ruský legionář, který se vrátil přes Vladivostok lodí. Jako absolvent stavební průmyslovky zastával u dráhy práci stavaře. Kvůli vzdělání dětí se rodina přemístila na Velký Žitný ostrov do obce Komjatice. Když byla v roce 1939 zabrána jižní část Slovenska Maďarskem, musela se rodina narychlo vystěhovat do Ivanky pri Nitre. Zakrátko se ale otci podařilo získat místo u dráhy v Čechách, ve Ždírci nad Doubravou. V okolní lesnaté krajině se nejen ukrývali uprchlíci z totálního nasazení, ale operovali tam i partyzáni. Těm všem poskytoval otec spolu s ostatními vlastenci pomoc. V roce 1943 byla Zdena totálně nasazená v železárnách Nové Ransko, kde byla za války zbrojní výroba. Rok nato se ocitla rodina ve smrtelném ohrožení, když byl gestapem zatčen přítel a spolubojovník v odboji, vrchní četník Holík. Následkem krutého výslechu zemřel, aniž by kohokoli prozradil. Po válce dostal otec místo traťmistra ve Světlé nad Sázavou. Zdena se rozhodla dokončit středoškolské studium ve Skutči. V roce 1947 ovšem musela absolvovat povinnou brigádu v zemědělství – tři měsíce na statku ve Světlé nad Sázavou. Poté prošla několika zaměstnáními v Praze, Karlových Varech a Poděbradech. V roce 1950 vstoupila do ROH a při jedné odborářské akci se seznámila s Ladislavem Šmejkalem, za kterého se provdala. Dnes žije v Neratovicích.