„Naše církevní tajemnice neškodila, dokonce někdy mne i trošku varovala. K nám chodil nějaký major Hraše, oni říkali, že je od kriminálky, a ne od StB, nevím. No a když měl přijít, tak fara byla plná mladých lidí... za komunismu... to by byl průšvih jako hrom. A ona mi zavolala a říkala: ‚Tak za dva dny, ve čtvrtek, přijdeme s majorem Hrašem na kontrolu. Tak abyste byl doma...‘ No, tak samozřejmě ve čtvrtek nikdo na faře nebyl. Byli všichni na horách zalezlí, všechno se uklidilo, zavolala se maminka moje z východních Čech, aby tam jako byla. Vařila, připravila oběd... no a byla tam maminka, byl jsem tam já a přijeli tihle. Tak to všechno prohlídli, zkontrolovali a zase odjeli.“
„Pak jsem sto mladých lidí v noci vedl na faru, aby měli kde přespat, a sto tam zůstalo. To jsme se vedli za ruce, to byla tma jak v pytli, jak jsme přišli na cestu, rozdělili jsme se do oddílů po pětadvaceti lidech, které si nechaly rozestupy mezi sebou, a potichu, beze slova, jsme šli, takový útvary, šli jsme na tu faru, kde se nesmělo rozsvítit, a tam potmě museli všichni zapadnout. Stalo se, že jsme šli, a někdo na nás svítil baterkou z houští... Zasvítil, viděl takovou masu, tak přestal svítit a zmizel... a druhý den, za deset minut deset kostel prázdný, a v deset hodin narvaný mladými lidmi.“
„V roce 1990 přišli nějací tři pánové v dlouhých kabátech z Ústí nad Labem a říkali mně: ‚My vám jdeme vymontovat odposlouchávací zařízení. Vy jste byl jedna z deseti osob, který byly v Ústeckým kraji odposlouchávaný nejvíc.‘ Potom jsem viděl, jak to bylo: mikrofon byl zadělaný v největší místnosti ve stropě, kde jsme se scházeli, kabelem byl napojený na telefon. Tímto způsobem to bylo celé monitorované. Odhad, že to je celé odposlouchávané, byl správný, a proto jsme vždycky říkali: ‚Tady chceme chválit Boha a nebudeme tady říkat žádné politické vtipy.‘“
Miroslav Šimáček se narodil 10. května 1951 v Ústí nad Orlicí. Tatínek byl lékař a maminka zdravotní sestra. Miroslav Šimáček vystudoval gymnázium a v roce 1969 začal navštěvovat teologii v Litoměřicích. V letech 1971 až 1973 absolvoval základní vojenskou službu a stal se členem Hnutí fokoláre. V roce 1976 se stal vikaristou v Litoměřicích. O rok později byl ustanoven farním vikářem v Chomutově. Pro své aktivity byl vyslýchán Státní bezpečností. Protože nereagoval na její výzvu ke spolupráci, byl přeložen do odlehlé farnosti Příchovice. Za jeho působení se příchovická fara stala místem neformálního setkávání mladých z celého Československa. Po sametové revoluci byl pamětník prvním ředitelem sekce pro mládež České biskupské konference. Od 1. července 2002 je arciděkanem v Ústí nad Labem a administrátorem excurrendo ve farnostech Čermná, Chlumec, Krásný Les, Libouchec, Nakléřov, Petrovice, Skorotice, Tisá, Velké Chvojno a Žežice. Žije v Ústí nad Labem.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
