Jiří Čechura

* 1933

  • „Byl tam lékař německý, samozřejmě, a německá zapisovatelka, taková mladá slečna. A ten lékař nám měřil obličej podobným přístrojem, kterým se měřil obličej na CO – měřil sklon nosu, délku obličeje, šířku, odstávající uši a tak podobně. Ten, kdo měl světlé vlasy, modré oči, ten měl určitý postup zajištěn. Já to nebyl. Oči jsem měl zelené a vlasy dohněda. Byl jsem takový obyčejný...“

  • „Jenže autobusy byly narvané, plné, jezdily na dřevoplyn. To autobus najednou v kopci zastavil, šofér musel vylézt po žebříku ke kotli, který byl připevněn k autobusu zvenku. Musel tam zašťouchat, přihodit poleno a potom to teprve zas jelo.“

  • „8. 11. 1943 předstoupila před nás a ptá se: ‚Chlapci, víte, jaké je dnes výročí?‘ No, pochopitelně, že nikdo nevěděl, a ona vysvětlovala: ‚No, 8. 11. 1620 došlo k porážce českých vojsk stavovských na Bílé hoře u Prahy a pak nastalo tři sta let habsburské poroby...‘ A vyprávěla dál, jak jsme byli od Habsburků zkoušeni. Skutečně ve třídě bylo ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Všichni strnuli. I když nám bylo teprv deset let, tak jsme si uvědomovali, že to by se asi říkat nemělo.“

  • „Dostali jsme čísla na záda i na prsa. Doprostřed dvora byl postaven medicinbal a na štafle si stoupl Herr Leiter. Němec, který neuměl česky, ale řídil celé zkoušky. Měl píšťalku a notýsek a páni profesoři se rozestoupili kolem nás podél hradby. Vylezli si na podezdívku, aby viděli, a na písknutí jsme se museli začít o ten míč prát.“

  • „Po maturitě přišel nástup do učitelského povolání. Já jsem nevěděl kam, už na škole nás přesvědčovali, abychom nastoupili někam na Karlovarsko. Nejdřív jsme nechtěli, ale pak jsme jako svazáci řekli: ‚Ale jo, vždyť je to jedno, jsme mladí, půjdeme!‘ Nakonec jsem na Karlovarsko stejně nešel, nastoupil jsem do Černošína v okrese Stříbro.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    U pana Čechury doma, 13.08.2014

    (audio)
    délka: 02:02:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Žil jsem prací s dětmi

18 let.jpg (historic)
Jiří Čechura
zdroj: vlastní archiv

Jiří Čechura je synem dolanského ševce a dělnice. Narodil se v roce 1933 a vyrůstal ve vesnici Dolany nedaleko Plzně v poměrně těžkých časech, na které přesto vzpomíná rád. Roku 1942 absolvoval přijímací řízení na plzeňské gymnázium, na které byl po drobných peripetiích také přijat. V posledním ročníku střední školy přešel do pedagogické třídy. Vyučovat začal v Černošíně, odtud pokračoval do Trpíst a z nich do pohraničního městečka Rozvadov, kde byl komunistickou stranou obviněn z úmyslného vypálení školy. Po vyřešení příčiny požáru školy byl obvinění zproštěn a usadil se v Kladrubech u Stříbra, kde byl ředitelem školy. Dnes patří k významným obyvatelům a patriotům města.