Alena Tichá

* 1939

  • „Měli jsme dobrého, přísného otce. Byl přísný až moc, protože těch několik roků strávených v koncentračních táborech, kdy musel v sobě vybudovat sílu, aby to všechno přežil, hladovění, nemoci, ho zocelilo. Taky neuměl zacházet s malým dítětem a ještě ke všemu nedůvěřivým, které nerozumělo situaci, jaká byla.“

  • „Seděly jsme na lavici v čekárně. Pamatuju si, jak jsem koukala na černou naolejovanou podlahu, trochu se bála, protože ani tetu, která byla se mnou, jsem moc dobře neznala. Najednou se otevřely dveře a přišel takový vyhublý cizí pán. Já jsem se na něj nedůvěřivě dívala. Dal mně kyselé bonbony, které, jak jsem se později dověděla, dostal od uklízečky. Na krk mně zavěsil srdíčko na šňůrce, které vybrousil z kartáčku na zuby. To jsem pak dlouho nosila. Sám měl na krku srdíčko ušitý z kůže s celofánovým okýnkem, kde měl jako talisman moje vlásky.“

  • „Otec odešel 9. května z koncentračního tábora Terezín. Šel většinou pěšky nebo jel stopem za prarodiči do Prahy. Kontaktoval dědečka, který tam byl zaměstnaný. Ostatní jsme byli v Milovicích. S dědečkem se pak vydali za námi do Milovic. Vzpomínám si, že jsem tehdy jako pětiletá seděla na okně a vyhlížela dědečka, protože bylo řečeno, že přijede z Prahy. Šel s ním takový bledý, strašně hubený pán. Šla jsem mu naproti a volala: ,Dědečku, my jsme o tebe měli velký strach. To je dobře, že ses vrátil.‘ On říkal: ,Alenko, víš, kdo je ten pán?‘ Řekla jsem, že nevím. Měla jsem samozřejmě fotografie a málem jsme se k otci modlili, ale prostě vůbec jsem si ho nepamatovala. Jenomže se vrátil se skvrnitým tyfem a také to pro něj bylo hrozně smutný, že ho dcera vůbec nepoznala. Za krátkou dobu dostal čtyřicítky horečky a odvezli ho do Nymburku do nemocnice.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 16.04.2014

    (audio)
    délka: 01:12:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Otec měl ve vězení na krku srdíčko z kůže s celofánovým okýnkem, kde měl jako talisman moje vlásky

Alena Tichá
Alena Tichá
zdroj: Příběhy našich sousedů

Alena Tichá, rodným příjmením Zarembová, se narodila 23. července 1939 v Praze. Její otec Oldřich Zaremba byl za druhé světové války jedním z vedoucích činitelů odbojové organizace Obrana národa. V lednu 1941 ho zatklo gestapo a následně byl odsouzen k třem letům vězení s přípisem - návrat nežádoucí. Prošel pak několika věznicemi a ani po třech letech vězení ho na svobodu nepropustili. Domů se dostal až po osvobození Terezína. Vrátil se vyhladovělý a nakažený skvrnitým tyfem. Jeho malá dcera Alena ho viděla jen při několika návštěvách ve vězení a při návratu domů ho nepoznala. Myslela si, že jde o úplně cizího muže. Po čtyřletém odloučení jen velmi složitě navazovala vztah s otcem. Alena Tichá po válce vystudovala Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a poté šestatřicet let učila na základních a středních školách. Dnes žije v Brně.