Eleonora Dujková

* 1929

  • „Byla jsem tam (na zámku) jednou za totality a neřekla jsem, kdo jsem, koupila jsem si vstupenku, a oni tam říkali: ,Podívejte se, jak oni tady bydleli, zatýkalo jim tady všude…‘ – Ale oni přitom deset let na ten zámek nesáhli, proto zatýkalo. My bychom tam přece nemohli bydlet, když by nám teklo na hlavu. A dost pomlouvali tu naši rodinu.“

  • „Pamatuju se, jak jsem jela do školy, a jeli jsme ze Spálené ulice přes Karlovo náměstí do Ječný. A my jsme se divili, co se to tam děje v té Resslově ulici. A právě to byla ta heydrichiáda. A když jsme dojeli do školy a řekli nám to, tak myslím, že nás to všechny děti vzalo.“

  • „Psali, abych honem přijela, že je dědečkovi hodně špatně, tak jsme přijeli do Doudleb a dědeček zemřel. Měl moc hezkej pohřeb, oni ho Doudlebáci měli rádi, ještě mu i hasiči vzdávali čest… A když jsem se vracela z pohřbu, tak jsem měla tříměsíční dceru Markétu, tu mi tam jedna paní držela na ruce, a dávala mi ji a já chtěla jít do zámku pro věci, že půjdeme pak na vlak, a ona mi říkala: ,Tam už se nedostanete, zámek je zapečetěnej…‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dolánky, 08.08.2014

    (audio)
    délka: 01:10:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Držím téhle zemi palce a chtěla bych, aby se o ní ve světě mluvilo pěkně

Portrét
Portrét
zdroj: Archiv pamětníka

Eleonora Dujková, za svobodna z Bubna-Litic, se narodila ve Vídni roku 1929 Markétě, rozené Hansy, a Mikulášovi z Bubna-Litic. Studovala v Praze na gymnáziu, později přešla na zdravotní školu. Její otec byl ministrem zemědělství v Eliášově vládě a během heydrichiády se musel skrývat. Eleonora pracovala po válce v dětské poradně, provdala se za Petra Dujku a po deseti letech péče o čtyři děti pracovala jako pomocná síla a obsluha, později prodávala tisk v Melantrichu. Po roce 1989 se rodině navrátil majetek, o který v roce 1949 přišla.