„V sedmnácti letech jsem se stal adventistou... byl jsem pokřtěn. Byl jsem v Otrokovicích jediný člověk, kdo žádal volnou sobotu. Měl jsem problémy, ale šlo to. Až po třetím odvodu v roce 1950 jsem byl odveden... v roce 1951, 15. dubna, jsem nastoupil jako voják k technickým službám jako ten, kdo patří k PTP.“
„Volnou sobotu jsem chtěl i na vojně, protože to bylo součástí mého přesvědčení. Pochopitelně jsem narazil a byl jsem dva měsíce ve vyšetřovací vazbě v Plzni na Borech. Vazba nebyla tak hrozná, chodili jsme pracovat a čekal jsem na rozsudek. Po dvou měsících si mne zavolal nový velitel, který přišel a řekl: ‚Víš co. Já tě už zpátky nepošlu a uděláš mi jedno. Každou sobotu mi zmizneš. Kde budeš, to je mi jedno, ale tady nebudeš.‘ A tak se stalo.“
„Byl jsem tehdy v Pardubicích. Jedna rota byla kousek od nás. V té rotě byli samí padesát šedesát let lidé, ti, kteří jim veleli, byli desátníci. V jedné četě byl desátník mladý, dvacetiletý kluk, který velmi silně a ostře jednal s těmi starými lidmi. Dokonce se vojáci dozvěděli, že v té četě, které on velí, je také jeho otec. A on té četě i svému otci velel tak hrubě, že to byla hrůza. Kluci si věděli rady. Počkali na něho, hodili na něj deku, zmlátili a pak byl klid.“
František Krajíček se narodil 20. ledna 1929 v Holešově. Vyučil se v Otrokovicích v Baťově škole práce přadlákem a poté zde pracoval jako dělník. V sedmnácti letech vstoupil do Církve adventistů sedmého dne. V roce 1951 byl odveden na vojnu a nastoupil k PTP. I zde trval na dodržování pravidel, která mu ukládala jeho víra; byl kvůli tomu perzekvován. Několik měsíců byl vězněn v Plzni na Borech. Později dostal nového velitele, který se mu snažil vyjít vstříc a nenutil ho pracovat v sobotu. V roce 1954 se František Krajíček vrátil do Otrokovic a nastoupil do Svitu jako dělník. V roce 1969 se stal kazatelem Církve adventistů sedmého dne; působil v Jihlavě, Šumperku, Holešově a Uherském Hradišti. V roce 1989 odešel do důchodu, žil v Otrokovicích a nadále v církvi vypomáhal. František Krajíček zemřel v roce 2019.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
