„‚Pojedeš do Moravské Třebové, já tam mám pro naši činnost orazítkovaný občanky prázdný.‘ Tak jsem tam jel. Dostal jsem balíček pečlivě zabalenej, což byla obrovská výhoda pak v budoucnu. Když voni pak toho chlapíka lapli, tak já jsem říkal: ‚Já nevim, Karel Kašpárků říkal, že má u spolužáka něco uloženýho.‘ (...) Když mě vyslýchali estébáci, říkali: ‚Co jsi dělal v Moravské Třebové?‘ Já jsem říkal, že jsem tam v životě nebyl. ‚Opravdu ne? (...) A co na tom národním výboře?‘ To už jsem věděl, že je zle, voni ho asi lapli a on se vyzpovídal.“
„28. října byla přísaha, to jsem ještě byl ve zbrani, páč než mě odhalili, tak jsem byl normální voják (...) já su vlastně ve zbrani vyškolenej pétépák. Tak toho 28. října nástup, to už byla přísaha po čepičkovsku, to už bylo slavnostní, byla tam ohromná tribuna všech těch funkcionářů. Na to řečniště vylezl politruk (...) a ten tam hulákal, že se nám do armády vloudily všelijaký živly a ty ji rozkládaj, ale i když se skrývají za akademickej titul, my je odhalíme, my je zničíme. Já jsem stál tři metry od něj. Ještě jsem dostal oběd, ale pak už hned Dufek nástup, odevzdat zbraně a pak jsme začali chodit na brigádu na nádraží, kde jsme překládali jablka z Balkánu. Ten listopad jsme nějak přeflákali a 30. 11. už jsem byl v dolech, už jsem kutal. A musím říct, že doly, to bylo strašný školení.“
„To jedině v případě, že by bylo moc zle a šlo mi o kejhák, tak se pokusím zahnout. Jinak ne, páč bych sestře zkazil život, rodičům zkazil život, tak to ne. Co mám dělat? Pak jsem byl osvícen duchem svatým a říkám: To jednou stejně skončí, ale sabotovat tak, abych ohrožoval republiku, to je blbost. Ta republika tady zůstane a komunisti půjdou do plynu, to se tak říkalo, tehdy, a ono se to i stalo.“
Bohumír Dufek se narodil 1926 v Brně-Židenicích. Otec byl legionář, maminka v domácnosti. Vyrůstal spolu se sestrou. Během války chodil na gymnázium, po válce začal v Brně studovat práva. Vstoupil přitom do Lidové strany a po únoru 1948 byl vyhozen z práce na ÚNV zem. hl. města Brna a ještě v březnu 1948 musel odejít i ze školy. S kamarádem z práv, lidovcem Karlem Kašpárkem, se rozhodli dělat odboj. Bohumír Dufek byl později na StB vyslýchán kvůli balíčku prázdných orazítkovaných občanských průkazů, které pro Kašpárka vyzvedl, Státní bezpečnost mu ale nikdy nic neprokázala. V roce 1950 nastoupil na vojnu a skončil u PTP. Prošel ostravskými doly a pracoval na různých stavbách. Po vojně pracoval v Investiční bance. Dostal sice nabídku k emigraci, ale kvůli rodině ji odmítl. V současnosti je místopředsedou Ústřední rady svazu PTP a aktivním lidovcem. Bohumír Dufek zemřel 6. února 2019.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
