Oldřich Kalousek

* 1933

  • „Vlastně většina lidí si myslí, že se střežilo na hranici, na skutečné hranici. Na skutečné hranici se nestřežilo. [Objasněte posluchačům, jak to tehdy bylo.] Bylo vytvořeno takzvané hraniční pásmo, to bylo v úseku 30–40 km kolmo na státní hranici, ale bylo to různě podle terénu. Tam to bylo označeno cedulemi ,Pozor, hraniční pásmo, vstup jen na povolení‘. Byli lidé, kteří v hraničním pásmu bydleli, ti to měli v občanském průkaze, což byl vlastně průkaz do vstupu do hraničního pásma.“

  • „Něco jiného bylo takzvané zakázané pásmo. Tam byly cedule, které byly černě označené, zakázané pásmo byly ty samé velké cedule, které byly červeně označené, a bylo na nich napsáno: Pozor, zakázané pásmo, vstup zakázán. To zakázané pásmo bylo vytvořené proto, aby právě Pohraniční stráž měla možnost manévrovat, a hlavně při použití zbraně, aby se dodržely mezinárodní předpisy, to znamená, aby střely nedopadaly na území cizího státu, tohle všechno se respektovalo.“

  • „My jsme tam nebyli od toho, abychom stříleli lidi – jako to říkal jeden dobrák, kdysi…, tak jsem ho z toho hned vyvedl – abychom stříleli lidi jako zajíce. Když došlo k narušení, každé narušení byla takzvaná mimořádná událost. Ta mimořádná událost byla perfektně zmapovaná a dokládaná. Nebylo to tak, jak jeden dobrák říkal: ,Tady se střílelo jak na Václaváku.‘ Blbost! To byla mimořádná událost, když bylo narušení nebo zadržení, ať už bylo zadržení nebo nebylo, ať bylo s použitím zbraně nebo bez, vždycky se to vedlo jako mimořádná událost.“

  • „Co se týká osob pohybujících se: u těch, co bydleli v hraničním pásmu, to bylo bezproblémové, pokud tam někdo chtěl přijet, dostal povolenku v rozsahu datum, hodina na to místo, kam chtěl, třeba za příbuznými. My jsme kontrolovali normálně tak jako každého občana. Pravda je to, že co se týkalo zakázaného pásma, to už jsem řekl, to bylo jednoznačné, tak jakmile kdokoli byl v zakázaném pásmu, nakládalo se s ním jako s narušitelem státní hranice. [To byly tři km od státní hranice?] To bylo i míň, podle terénu se to pohybovalo různě.“

  • „Jenomže čím víc se to blížilo, a zvlášť když jsme ještě ty tři měsíce vyfasovali navíc, tak tím víc jsem se usvědčoval v tom, že to nepodepíšu. I když na tablu jsem měl: Uniforma mi pěkně sluší, jsem voják tělem i duší. Jako i jiné věci v životě, prostě jsem se snažil dělat poctivě a naplno. Proto asi nakonec to dopadlo tak, že jsem volil radši to moje řemeslo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Neděliště, 04.01.2014

    (audio)
    délka: 01:49:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy železné opony - Iron Curtain Stories
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nebyli jsme tam od toho, abychom stříleli lidi jako zajíce

Oldřich Kalousek, leden 2014
Oldřich Kalousek, leden 2014
zdroj: foto Martin Reichl

Oldřich Kalousek se narodil 10. srpna 1933 v obci Rosnice, která je dnes částí Všestar u Hradce Králové. Jeho otec zemřel v roce 1940. Rodinu, v níž vyrůstal ještě další syn, živila matka službou v rodinách sedláků. V letech 1948-1951 se pamětník ve Škodě Hradec Králové vyučil zámečníkem, později se specializoval na kotláře a vzdělání si doplnil večerním studiem průmyslové školy. Podnik ho pak vyslal na montáž do Polské lidové republiky. V říjnu 1953 nastoupil základní vojenskou službu u Pohraniční stráže. Absolvoval poddůstojnickou školu ve Volarech, poté sloužil u roty prvního sledu v Českých Žlebech, Kašperských Horách, na Plešném jezeře a Třístoličníku. Vykonával funkci zástupce velitele roty pro věci politické. Povinnou vojenskou službu v celkové délce 27 měsíců ukončil v lednu 1956 v hodnosti četaře, nabídku zůstat u pohraničníků nepřijal. Vrátil se ke svému zaměstnání v podniku Škoda v Hradci Králové, kde pak až do roku 1989 pracoval ve funkci vedoucího provozu. Žije v obci Neděliště u Hradce Králové.