„Když jednoho pátku přišel otec biskup z ministerstva kultury a řekl: ,Musíte opustit okamžitě na hodinu Prahu, nesmíte se ani rozloučit se svými věřícími v kostele. Máte dvě možnosti, buďto jdete do pohraničí, a nebo máte možnost být zavřenej.‘ Tak jsem si řekl, že je asi lepší jít do pohraničí než být zavřenej. On ovšem byl otec biskup naivní, protože si říkal: ,Půjde tam na dva roky a potom se to všechno vyřeší.‘ Načež to nebyla pravda, bylo to čím dál tím horší. Ten útlak byl čím dál tím perfektnější, byť to bylo děláno jaksi tak jako způsobem ne nápadným. Ale oni si na mě vymysleli ještě další fintu, protože jsem teda jim odmítl spolupracovat, tak oni na mě nastrčili jednu estébačku, která byla zároveň členkou KGB.“
„Tady jsem začal učit na gymnáziu v roce 1990. Bylo tam pár takových mladých lidí, kteří měli zájem o křesťanství, tak já jsem je tedy navštěvoval, měl jsem tam hodiny. Načež potom oni se mnou začali dál pracovat. Seznámili se s partnerkami. Pokud nebyli pokřtění, tak jsem je taky pokřtil. Vznikla nová manželství a nové děti. Já jsem už pokřtil asi šedesát dětí z těhletěch párů manželů, které jsem jaksi vyučil v gymnáziu tady na kopečku. A dodneška teda se držej. („Tak to je vaše obrovská zásluha.“ – koordinátor Lukáš Květoň – pozn. ed.) A totéž bylo v Praze, ale ve větším. Zajímavý je, že ti lidi neustále mají se mnou vazbu, a teď když byly ty devadesátiny, tak byl kostel plný těchto mých lidí a teď malinké děti už přišly ministrovat. To už jsou děti těch dětí, co já jsem tady vychovával.“
„Já jsem dokončoval vysokou školu obchodní. Měl jsem už státnici před očima a byl jsem v roce 1948 pokřtěn. To mi bylo teprve 23 let, takže jsem byl pozdě pokřtěn. A rok na to jsem byl na posledních duchovních cvičeních na Moravě, předtím než to komunisti uzavřeli všechno. Tam jsem při večerní modlitbě seděl vedle svý milovaný lásky, svý dětský lásky... no tak dětský, mladistvý lásky a slyšel jsem hlas: ,Budeš mým knězem.‘ Tak jsem to považoval za nesmysl. Napadlo mě, že je to nějaká halucinace nebo něco takového, a odmítl jsem. Jenomže já jsem byl tehdy velice hloupej, i když už jsem byl tehdy pokřtěnej, protože já jsem nevěděl, že Bůh když řekne slovo, tak už je to čin, a že jenom čeká, až ten člověk s tím jeho návrhem souhlasí.“
Josef Mixa se narodil 8. srpna 1925 v Praze. Vystudoval obchodní školu a ve 23 letech se nechal pokřtít. Na duchovních cvičením uslyšel Boží hlas, který ho vyzýval ke kněžství. Po nějaké době Josef hlas vyslyšel a vstoupil do semináře. V období pražského jara se stal sekretářem biskupa Františka Tomáška a začal jako kněz působit v malostranském kostele sv. Jana Nepomuckého. Státní bezpečnost se ho snažila získat ke spolupráci a v roce 1973 mu dala dvě možnosti – přestěhování se do pohraničí, nebo vězení. Josef začal působit ve Stanovicích u Karlových Varů, odkud se už ani po roce 1989 do Prahy nevrátil a v kostele působil i v roce 2016. Zemřel 27. října 2019.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
