Ing. Miloslav Tesař

* 1929

  • „Většinou (ti Židé) zahynuli, tihleti zrovna také. To byl doktor Arnstein, lékař, bylo mu třiaosmdesát let, byl s ostatními Židy deportován do Terezína. Já jsem jim ještě pomáhal s kufrem na dráhu, to bylo v zimě, už byl sníh, bylo to nějak v listopadu, a voni nám ty sáňky potom dali, to byly jejich, tak pak nám řekli: ‚Odvezte si ty sáňky.‘ My jsme jim odvezli kufry, nejenom jim, ale ještě dvě Židovky tam byly – paní Pecháčková, to byla manželka tady ředitele z Perly, on byl centrálním ředitelem, a tak se musel rozvést, protože ona byla jako Židovka dána k nám (do domu určeného jako sběrné místo Židů) a tam čekala na odsun. A druhá byla paní Chrtková, to byla manželka přednosty stanice, to bylo totéž, takže se rozvedli, aby on si zachoval zaměstnání. Ale tyhle obě paní to přežily, vrátily se.“

  • „Předsedou národního výboru byl profesor Vitkovský, a to byl slušnej člověk, bydlel mimochodem v naší ulici, ale kromě něj tam bylo taky plno takovejch pochybnejch existencí. Tam (na radnici) se každej den ozývala střelba a každej den odváželi koňskej potah plnej mrtvejch Němců na hřbitov. Na hřbitově vznikly tři hromadný hroby po sobě asi po sto lidech, tři takový pásy, který byly viditelný hodně dlouho, teď už to zmizelo, už to zarovnali a udělali z toho vsypovou loučku. Tak tam jsou pochovaný Němci, asi tři sta Němců, kteří tady žili, spoustu z nich nevím z jakejch důvodů utloukli a zavraždili ti hrdinové, co se probudili až v tom pětačtyřicátým roce. To se všechno odehrávalo v následujících měsících po květnu 1945, o těch prázdninách. Já jsem to kolikrát viděl, jak měli přikrytý plachtou ty mrtvoly, jako děti jsme se na to dívaly. Z radnice to vozili na hřbitov, a jak z toho vozu visely ruce nebo nohy, přikrytý tou zakrvácenou plachtou…“

  • „Ti Neistabelovi měli Evu, ta byla ode mě o rok (starší), a pak ještě měli kluka, ten byl zas mladší. Tak ta Eva s tím klukem se vrátili, ale rodiče zahynuli. A ti Popperovi, ti tam zahynuli všichni. A tamti, co se vrátili, tak dlouho tady v Český Třebový nezůstali, ona byla celá zničená, bledá, zneužívaná, ta tady nemohla bejt, takže pak se někam obrátili do Prahy nebo kam se odstěhovali, protože tady už nic neměli. Tady jim to všechno pobrali, víte, jaký jsou český lidi? To nevím, jak to bylo s tím navrácením židovského majetku, ale vemte si třebas ti Arnsteinovi od nás (z našeho domu), ti měli pěkně zařízený byt, celé jedno patro, to byli bohatí lidi, ti měli tenkrát v československých korunách ve spořitelně jeden milion korun, víte, kolik to bylo peněz? To bylo několik baráků, to bylo dvacet baráků minimálně, za milion. No oni tenkrát to všechno, aby to nepadlo do rukou Němcům, protože si pořád mysleli, že se vrátí, tak to rozdali po lidech jako do úschovy. A když se pak vrátili, tak jim to všechno zapřeli, takoví jsou český lidi, nemyslete si, to nejsou žádný beránci, to je národ lumpů, darebáků.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Česká Třebová, 16.10.2013

    (audio)
    délka: 02:02:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byla to zajímavá doba, ale člověku se nesmělo nic stát

portrét Miloslav Tesař dobový 1.jpg (historic)
Ing. Miloslav Tesař
zdroj: Foto Iva Chvojková Růžičková

  Ing. Miloslav Tesař se narodil roku 1929 v České Třebové, kde také vyrůstal. Spolu s rodiči a jedním bratrem žil v nájemním bytě v domě blízko náměstí, který patřil židovské rodině Arnsteinových. V roce 1942 bylo z prostorného bytu Arnsteinových zřízeno jedno ze dvou shromaždišť židovských obyvatel před deportací do ghetta Terezín. Rodina Miloslava Tesaře Židům na rozdíl od většiny obyvatel České Třebové pomáhala - zařizovali jim nákupy, posílali dopisy a podobně. Miloslav Tesař odvezl několika židovským sousedům zavazadla před jejich transportem do Terezína. 5. května 1945 byl svědkem příjezdu tří německých obrněných transportérů místo očekávaných rudoarmějců. Ti se do České Třebové dostali o tři dny později. Zároveň bezprostředně po osvobození zažil vypořádávání se s Němci, odvoz lidí zabitých bez soudu do hromadného hrobu na místní hřbitov i řádění revolučních gard. Po válce vystudoval průmyslovou školu a později pokračoval studiem při zaměstnání. S manželkou Marií Tesařovou vychoval čtyři dcery. Miloslav Tesař žije v České Třebové.