„Přizvonila jsem na ten druhý a teď jsem jako dělala, že mluvím. Tam běžel Franta a rovnou říkal: ´Je tu 93 tanků, teď v pět hodin vyjely a jedou po silnici té a té. Vedle mají munice a plná auta vojáků a všechno jede na Prahu. Vyhazují vše, co jede na Prahu, do pangejtu, aby měli volnou silnici.´ Když to Franta domluvil, tak jsem tu šňůru vyhodila. Pak jsem si řekla: ´Jestli ten voják, který mně spojoval hovor z lokálky, poslouchal, tak tanky, auta… - musel to vědět - , tak mě zastřelí.´ Můžu vám říct, že jsem měla poprvé v životě strach. Tak jsem čekala, protože tam pořád chodili Němci a něco si tam špitali. To jsem ještě nevěděla, když jsem to dávala vědět do Prahy, že Praha okamžitě začala volat celou Prahu, aby udělali barikády na té ulici, kde čekaly tanky z Benešova. Aby lidi brali nářadí a šli, jezdili tramvají a stavěli tam tramvaje a všechno tam zabarikádovali, aby se 93 tanků nedostalo do Prahy. To jsem nevěděla, ani že to poslouchalo gestapo v Benešově, to bylo napojené na Prahu, oni to slyšeli.“
„Takhle já jsem se seznámila se Smrkovským. Když jsem potom dávala zprávu do Prahy, on už seděl u aparátu, a když ta pražská řekla: ´Máte tady revoluční výbor Benešov,´ tak on si myslel, že mluví s předsedou revolučního výboru na radnici v Benešově, ale on mluvil s pošťákem, který mluvil z řeznického krámu. Jak hlídali tu silnici, která vede z Benešova, kam tanky odbočí, a teprve, když viděl, že odbočili do Prahy, tak teprve mi volal. To je něco, že. Takže tanky byly deset minut na cestě a Praha už tu hlášku měla. Když jsem potom říkala Smrkovskému, on potom chtěl, abych přijela do Prahy, abych mu to všechno vyprávěla. Musela jsem tam jet asi dvakrát, protože když mi řekl, abych tam přijela, tak jsem tam nejela. Tak on volal mého šéfa, aby mě tam poslal. Na poště byl velký cirkus: ´Vlasto, volá nějaký ministr,´ a kdesi cosi.“
„Já jsem mu potom říkala všechno, co jsem se dozvěděla z meziměstských linek. Potom říkal: ´Půjdete nahoru a zase mi to budete takto povídat.´ Tak jsme se vždycky potkali někde na schodech, já jsem chodila do prvního patra, pošta byla v přízemí, tak jsme se náhodou potkali. Když jsem mu řekla, že přijede zase Hildin švagr, bude tu tři dny, tak on dal hned do Prahy avízo, aby v Praze všechno utlumili. Aby nebyly žádné akce, protože když se vědělo, že přijede Eichmann, tak byla nádraží plná policajtů, křižovatky plné policajtů. Takže já jsem jim dva nebo tři dny dopředu hlásila, že přijede Eichmann a bude tam tři dny. Pak jsem ještě nahlásila, co jim dělali k večeři a kteří Češi je navštívili. I Češi je chodili navštěvovat, když Eichmann přijel do Prahy a pozval je, tak oni museli přijít, jinak to nešlo.“
Vlasta Trávníčková, rozená Hniličková, se narodila 22. října 1922 v Bavorově, ale dětství strávila ve Volarech. Její otec byl štábní strážmistr u četnictva a rodina se často stěhovala. V roce 1929 se přestěhovali do Lhenic u Českých Budějovic. Vlasta odmaturovala v roce 1941 na reálce v Českých Budějovicích a poté nastoupila do zaměstnání na poště. 1. května 1943 byla přidělena na poštovní úřad do Benešova, který ležel v oblasti tehdejšího výcvikového prostoru Waffen SS. Díky své dobré znalosti němčiny předávala informace o situaci ve výcvikovém prostoru získané prací na poště vedoucímu pošty, který byl napojen na protinacistický odboj v Praze. Informovala mimo jiné i o době pobytu Adolfa Eichmanna v Praze, její kolegyně byla Eichmannova švagrová. Během pražského povstání v květnu 1945 předala Vlasta Trávníčková důležitou zprávu o odjezdu tanků a vojsk z výcvikového prostoru Waffen SS v Benešově směrem do Prahy. Paní Vlasta Trávníčková je penzistka a žije v Plzni.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
