plukovník v. v. Josef Pavlík

* 1927  †︎ 2022

  • „Tenkrát Němci si mysleli, že zachrání Třetí říši tím, že se vykope šest metrů širokej a šest metrů hlubokej zákop. Když jsme se podívali a teď jsme těch šest metrů opravdu kopali. Bylo nás prostě mraky. Bylo to v zimě. Březen a duben, dva měsíce. Spali jsme v sokolovně v Napajedlích na slámě. Stravu jsme dostávali.“

  • „Už tam byly prostě první stranický prvky. [A po Vás chtěli, abyste byl svazák v tý době?] Ve svazu jsme byli všichni. To nikdo nepokládal za nějakej ten... Dokonce, poněvadž já jsem takovej blbec, tak jsem tam dělal i nějakýho funkcionáře. Já se za to nestydím. Tenkrát se to za politiku vůbec nebralo. Svazáctví bylo politický daleko pozdějš. Ale Svaz československý mládeže byl nepolitickej od pětačtyřicátýho roku. To nikdo neví. Svaz byl prostě normální, to nemusel bejt nikdo ve straně nebo todle. Svaz československý mládeže byl ne organizovaný stranou, ale původně byl pro celou republiku. Jako svaz mládeže.“

  • „Celej den jsme byli v hotovosti u aeroplánu. Od svítání do setmění. Tenkrát jsme byli opravdu na letišti tři měsíce, prakticky jsme nešli ani v Plzni na pivo. Ale lítali jsme furt. [A za jak dlouho jste se dostali na hranice z Plzně s tím messerschmitem?] No lítali jsme z Plzně a teďko – já jsem byl velitel druhý letky, tak jsem měl na starosti střední úsek. Od Rozvadova po Železnou Rudu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Staňkov, 05.07.2013

    (audio)
    délka: 01:57:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy železné opony - Iron Curtain Stories
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vzduch je naše moře

Josef Pavlík
Josef Pavlík
zdroj: Martin Reichl

Josef Pavlík přišel na svět 18. května 1927. Dětství prožil na malém hospodářství ve Staňkově. Po vychození obecné školy navštěvoval gymnázium v Domažlicích. Němci však za války jeho třídu zrušili, a tak se rozhodl nastoupit na Baťovu školu práce ve Zlíně. Odsud byl v březnu roku 1945 odveden na zákopové práce. Při útěku před frontou se dostal až za strýcem do Prahy, kde zažil povstání. Po válce si Josef Pavlík doplnil vzdělání a začal pracovat jako učitel. Všechen svůj volný čas ale trávil snahou o obnovu staňkovského aeroklubu a letiště. Jeho provoz byl zahájen v roce 1947 leteckým dnem. O rok později nastoupil Josef Pavlík na povinnou vojenskou službu. Přihlásil se do důstojnické školy letectva v záloze, která sídlila v Pardubicích, kde získal odznak navigátora. Po ukončení vojenské služby nastoupil na tříletou leteckou akademii v Hradci Králové. Následovalo nasazení ke 4. stíhacímu leteckému pluku v Plzni. Zde získal hodnost velitele letky a instruktora létání. Vzpomíná, že v této době často hlídkovali nad západní hranicí, kde občas létala americká špionážní letadla. V roce 1951 byl Josef Pavlík převelen do Bratislavy, kde se přeškolil na proudové stroje MiG. V následujících letech působil v Brně, Košicích či Piešťanech jako instruktor létání. To už měl hodnost majora. V roce 1963 přijal nabídku pokračovat v kariéře jako inspektor nadzvukového letectva. Díky svým zkušenostem zanedlouho získal pozici náčelníka taktické a střelecké přípravy, ve které působil až do odchodu z armády v roce 1985. Poté pokračoval jako civilní zaměstnanec v Meziresortní komisi pro řízení letového provozu. Po revoluci v roce 1989 se aktivně účastnil obnovy Svazu letců ČSFR a byl jednoznačně zvolen jejím prvním předsedou. Za dobu ve funkci se zasadil o vznik Památníku padlým čs. letcům na náměstí Svobody v Praze. Ve svém životě se také věnoval a stále věnuje popularizaci letectví a píše odborné práce na téma bezpečnosti v letectví.