Květoslav Pavlík

„Táta byl také nepřítelem toho všeho. My když jsme potom sháněli zbraně a takové ty věci jsem od Rumunů sehnal... Rumuni bojují a včil mají oddych v zázemí pár dní a zase jdou na frontu. Tak jak byli v tom oddychu, tak byli u nás v Mysločovicích na sále ubytovaní a já jsem měl klíč od jeviště, dělal jsem osvětlovače. Dostal jsem se tam, jak byli nastoupeni na cvičáku, tak jsem si prohlížel, co tam všechno mají. Něco tam nechali, tak jsem se dostal ke kulometu. Pušky, to už jsme taky všechno měli. Lehký kulomet jsem potom schovával u táty na poště mezi tiskovinami. Chvilu. A jak tam byli potom zase Němci, to už se blížila fronta, tak s tím Jarou Doleželovým jsme ten kulomet z pošty odsmýčili, tam byl takový lihovar, pálenice. Ten kulomet jsme schovali do komína. Kulomet jsme použili, jenomže to byl maďarský kulomet a nepasovaly tam normální náboje. Štěstí, že jsme měli pytlík maďarských nábojů. To byl problém s tím kulometem. Potom jak nám došly náboje, tak nebyl na nic.“

„Odstraňovali jsme z polí nevybuchlé miny a to střelivo. Jak jsme ty nášlapové miny odstraňovali, tak jeden kluk nám to donesl 20 metrů na pole a my jsme z příkopu do toho stříleli. Ten můj kamarád do toho střelil a to se rozprsklo a všechno to letělo nad námi. Já povídám: ,Hergot, toto letělo všecko nad náma!‘ Stoupnu a podívám se, on ležel na znak. Proč se nekryje? Podívám se lepší a on tady měl díru a vylézal mu mozek a krev mu valila z toho... Ještě po válce tam zůstal jeden kamarád.“