Radovan Dražan

„Tam byla ta přepychová ordinace – jak zubní, tak i operační sály a všechno. Když přišla nějaká delegace, třeba od Červeného kříže nebo z Vatikánu, tak jim tam tohleto ukazovali. Ovšem tam se dostal málokdo a většinou odtamtaď nevylez, protože to měli ti esesmani, kteří dělali ty pokusy, ti používali tuhletu ordinaci. Tam byla i ta totenkamera (Totenkammer – německy márnice, pozn. ed.), kde zase právě ten docent Bláha, co měl Bulovku, a ten Opočenský, tak tam pitvali. Třeba vězeň měl krásné tetování na zádech, tak mu ho stáhli a dali esesmanům. Vězňové jim z toho třeba udělali nějakou lampu nebo kalhoty. Nebo měl zlaté zuby, tak mu je vytrhli a dávali do bedniček.“

„No a jednoho za druhým brali do té přijímací kanceláře. Ten Jemelka šel první. Jak vyšel, tak mně povídá, já nevím, jak to říkal: ‚Dej si bacha a po fotografování hodně rychle vstaň.‘ Já jsem nevěděl, co to je. Tak jsem šel. Sepsali, ofotografovali, a jak to bylo hotové, tak jsem vstal. A on [esesák] tam měl zařízení, na to šlápnul a tomu vězňovi to vlítlo, hřebík nebo šídlo nebo co, prostě ten bodec ho píchnul do zadnice.“