Emil Šlosarčík

„Frantíci (Francouzi), kteří tam u Dunkerque byli s námi, ti utekli.“ Pamětníkova žena: „Ale to nebyla regulérní armáda, to byl francouzský shromážděný odboj, jmenovalo se to Francouzské vnitřní síly. No a ti si tam (na frontě) prozpěvovali, Němci to museli slyšet a ten plukovník, který mi šéfoval, říkal, že jestli jednoho z nich dostane do rukou, tak ho roztrhne, tak ho zastřelí!No a ti, když se začalo střílet, tak utekli. A pak to odnesli Češi a Kanaďani.“ E.Š.: „Utekli jak zajíci.“

„Při obléhání Dunkerque jsme nemohli použít tanky, tam to bylo kolem pevnosti zatopené, takže jsme se přibližovali na loďkách, v noci. V boji člověk nemá strach – není tam na strach čas a tak se na to zvykne, že strach není.“

„Gabčík s Kubišem byli posláni jako partyzáni do Československa. A ten důežitý úkol jsme jim záviděli všichni. Byli to skvělí kluci, opravdu bezvadní.“

„Commandos, to byl útočný kurs, kdy jsme se v Anglii učili, jak zabít, jak bodnout nožem. Oni totiž měli plán nás vysadit na francouzském území a nechat bojovat ve vnitrozemí. Pak z toho ale sešlo a uskutečnil se plán použít nás při invazi do Francie.“