Radomír Faltýnek

„Pak jsme se tam setkali s docela jinými transporty. My jsme tam stáli nazí. My z toho Brna, kteří jsme byli pod těmi Kaštany, jsme si připadali jako ,krmíci‘. Protože třeba já jsem měl k sedmdesáti kilům, když jsem tam přijel. A teďka tam okolo nás ty kostry už a my každý ještě ten balík s jídlem. Tak jsme to tam na tom místě všechno rozdali. Jenom jediný z našich vězňů, byl to člověk z Konice, ten si svůj pakl nechal a nedal žádnému nic.“

„Taková výměna názorů. A já mu potom říkám: ,Jestli chodí přesvědčovat do družstva lidi, kteří by měli sedět v kriminále, tak se nedivte, že se tomu bráníme.‘ - ,A koho tím myslíte?‘ se zeptal. Říkám, že církevního referenta Pavlíčka a policajta Potyku. On vyskočil a zezelenal. ,Jak si troufáte o těch lidech takto mluvit?!‘ Říkám: ,Protože to znám. Pavlíček měl na starosti sklad materiálu po Němcích v Litovli, a když se to likvidovalo, tak tam bylo takové manko, že se žádný nedopočítal. A druhej v dubnu 1945 v sousední vesnici, to bylo teďka v Úžinku, zabavil na černo zabité prase a vyhrožoval ještě gestapem. To prase odvezl, v květnu přivezl prázdné škopky od toho masa a tím to skončilo. Říkám, že u nás takovýto člověk zůstává špatným.‘ Bratranec seděl bokem, tak jsem viděl, jak jen sepjal ruce. A on mi říká, že se domluvíme s okresním národním výborem, tím jsme se rozešli. Když jsme vyšli z té kanceláře, tak mi bratranec povídá, že mě zavřou. Proč? Vždyť to jsou jeho kamarádi. Vždyť vlastně on a tito jsou krčmaňští, co dělali ten atentát na Masaryka, Zenkla. Ty balíčky, které byly rozesílané.“

„Jeden ze sousední dědiny byl členem Finanční stráže, za republiky. A protože měl s ordnerama nějaký věci, tak prostě na nás v noci tloukl, budil, že potřebuje okamžitě zmizet, že po něm jde gestapo. A věděl, že otec tam něco organizuje, že by ho mohl dostat ven. Tak otec v noci zapřáhl koně, vlakem si netroufal jet, to bylo už kontrolovaný. A jel s ním na tom povoze do té Olomouce, aby ho nechytli. Zatím přijel strejda a říkal, ať víc takových kunšaftů neposílá, to bychom byli všichni v Dachau cobydup. Protože on se v té uniformě v Ostravě tak opil, že nebyl schopný se udržet na nohou. Takže u toho rozjíždějícího se vlaku stáli z jedné strany Němci a oni ho do toho vlaku museli hodit, aby odjel.“