Běh pro Paměť národa
cs_CZ de_DE en_GB fr_FR hr_HR hu_HU hy_AM ka_GE pl_PL ro_RO ru_RU sk_SK uk_UA 

Eduard Steun (1946) - Životopis


Veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů. Pokud můžete doplnit materiály k tomuto pamětníkovi, prosím, kontaktujte nás.

Museli jsme se sestrou sedět v kuchyni na otomanu a hlídal nás voják se samopalem

Eduard Steun se narodil 21. června 1946 v Litrbaších ve Slavkovském lese. Byl poslední občan narozený v tomto převážně německém městečku, které již tehdy bylo vysídlováno a v roce 1948 v rámci vojenského cvičení srovnáno se zemí. Otec tam zastával místo polesného, předtím byl policejním strážníkem v západočeské Bdeněvsi, ve Chvalech u Prahy a v Berouně, za války byl nacisty i dvakrát vězněn. Krátce po nástupu v Litrbaších při obhlídce revíru objevil hrob dvanácti židovských žen z pochodu smrti. Po likvidaci Litrbach a dvou krátkých pobytech v nedalekém okolí se v roce 1949 přestěhovali na Zlatou Studnu na Šumavě, kde otec získal místo polesného. Žili tak v bezprostřední blízkosti státní hranice s Bavorskem, kde bylo v té době ještě hodně živo. Pašeráci si tam podávali ruce s agenty zpravodajských služeb, směrem do Bavor pak putovali i nešťastní Čechoslováci, kteří toužili prožít zbytek života ve svobodném světě. Nedaleko Zlaté Studny byla vojenská posádka na Zhůří, opačným směrem potom posádka pohraničníků na Kvildě. V noci se muselo zatemňovat kvůli ztížení orientace diverzantů, prázdná stavení po odsunutých Němcích byla bourána, aby se v nich nemohli ukrývat. Myslivnu u Steunů pravidelně navštěvovali estébáci, tahali z jejích obyvatel informace, případně rovnou prohledávali dům a okolí. To vše se odehrávalo v době převáděčů a jejich krále - Krále Šumavy, jinak fenomenálního pašeráka a převáděče Kiliana Nowotného z nedalekých Starých Hutí. Tragicky skončila jeho údajně dvoutisící výprava. Samotnému se mu, ač těžce raněnému, podařilo uprchnout zpět do Německa. Ne tak ovšem jeho třem společníkům. Na ty byl uspořádán doslova hon a nakonec byli pozatýkáni. S nimi ovšem i rodina Pöslů žijící na samotě Torfstich na okraji Mezilesní slatě, protože se u nich prchající muži dožadovali pomoci. Jejich dům, ležící kousek od obydlí Steunů, byl potom během jedné noci vyrabován a vypálen. Estébáci se sice zřejmě dostatečně vybili na Torfstichu, avšak nepříjemná domovní prohlídka za asistence vojáků s odjištěnými samopaly Steunovy neminula. Rodina se posléze přestěhovala do blízké Horské Kvildy. Stěhování samo se však pozdrželo kvůli „drobné" komplikaci. Dům byl podminován a připraven k vyhození do povětří. Přišlo se na to na poslední chvíli šťastnou náhodou. Vojáci z posádky na Zhůří přistiženi polesným Steunem při pytlačině chtěli tímto způsobem zabránit hrozícím nepříjemnostem. Aby toho všeho nebylo málo, Eduardův nevlastní bratr Robert furiantsky převezl dvě prchající Němky přes hranici ukryté na voze pod kupou sena a ještě se cestou s pohraničníky zastavil na kus řeči. V roce 1957 zemřel otec a rodina Šumavu opustila.

Komentáře (0)

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní badatelé. Do e-badatelny se můžete zaregistrovat zde.

VSTUP DO E-BADATELNY

Login:Heslo:

Registrace do e-badatelny

Ztracené heslo?


NASTAVIT JAKO HOMEPAGE  | RSS  | KONTAKTY  |  (c) 2000 - 2016 Post Bellum