„My jsme chtěli, aby někdo řekl: ,Tak toto byly zločiny.‘ Většinou se tak nestalo a je to škoda. Ne pro nás, ale pro ty, kteří budou tuto společnost kormidlovat v dalších letech.“
Vladimír Drábek se narodil 23. 10. 1927 v Kudlovicích u Uherského Hradiště. Maturoval na gymnáziu v Uherském Hradišti a byl členem skautského hnutí. Byl obviněn z šíření protikomunistických letáků, vyšetřován a vězněn v Uherském Hradišti, kde mu estébáci „představovali" elektrický přístroj, kterým mučili vězně. Poté jej převezli do Brna na Cejl, kde vězni žili v otřesných podmínkách. V Brně byl Vladimír Drábek odsouzen za přípravu úkladů o republiku s dodatkem spolčení se s nezjištěnými pachateli ke dvěma a půl letům těžkého žaláře. Nejprve prošel táborem na Borech u Plzně, poté byl přidělen na pracovní komando do keramické továrny v Třemošné u Plzně. Po propuštění z vězení se dostal na vojnu k PTP do Kladna, kde vyslovil svůj názor proti režimu, byl udán estébáckým donašečem a vyslýchán pražskou StB, která zatkla také Drábkova otce. Vlivem těžkých pracovních podmínek Vladimír Drábek onemocněl tuberkulózou plic, následkem čehož byl propuštěn do civilu. Po roce 1989 se v místě bydliště angažoval v programu Občanského fóra a v současnosti zastává místo předsedy Konfederace politických vězňů v Uherském Hradišti.
