plukovník Čestmír Smolka

„Bratr můj pracoval v tom domácím odboji a v našem domě bylo skladiště zbraní pro ty jednotky. Ať už to byla brigáda, nebo jiní. V našem domě byly zbraně určené pro boj. A když bratr připravoval vyhození nějakého vlaku a dělal to doma ještě za přítomnosti dvou nebo tří dalších lidí, tak jak to připravoval, tak nešťastnou náhodou mu ten granát upadl a my, co jsme měli tu munici a všechno soustředěno pro tu brigádu Jana Žižky, tak to vybuchlo. Zahynuli tam všichni. Zahynula tam sestra, bratr, matka a ještě tři lidi. Nahoře byl pokoj, bydlela tam jedna paní s jedním pánem, vlastně manželé. Ti se jmenovali Homerové. Tak ona zůstala taky v tom rozbitém baráku, jak to spadlo, a ten pan Homér, ten byl zaměstnán v Krásné na železnici. A když se vrátil domů, uviděl, že ten barák je zničenej, jak to tam vypadá, tak se dal na útěk a Němci ho zastřelili. Odvezli do Valašského Meziříčí, tam ho hodili někde k plotu a tam on zemřel do rána.“

„My jsme byli ve Zlíně. Nebo ve Vsetíně, já už nevím. Odtamtud jsme šli lesem, přicházíme na silnici a jeli Němci autem nákladním. Najednou jsme se s nimi potkali. My najednou s nima. No, tak jsme začali střílet, oni seskočili z aut a taky začali střílet. No, my jsme se rozběhli a oni taky. U nás jsme žádnou mrtvou osobu nenašli, a jak dopadli oni, to nevim, poněvadž jsme utekli tam odtud. Jsme nečekali, až přijede další jejich pomoc nebo něco podobnýho. Jsme se střetli na silnici, no. Jsme šli někam na akci a oni jeli proti nám autem. Nákladním autem. Kam jeli nebo to, to já nevím, jeli proti nám. Jsme věděli, že jedou Němci, tak jsme začali střílet. Těch přestřelek bylo spousta. Každou chvilku jste někde někoho potkal. I s našimi zrádci, když to byli třeba Čechoslováci. Těch přestřelek bylo... ale ne organizovaných nebo něco podobnýho. Náhodných, tam nebyly připravovaný přestřelky. To všechno, co se střílelo, bylo náhodně. Viděli jsme Němce, viděli jsme, já nevím esesáky nebo něco podobnýho, tak se po nich začalo střílet. Aniž by to bylo předem připravený.“