Místa Paměti národa
cs_CZ de_DE en_GB fr_FR hr_HR hu_HU hy_AM ka_GE pl_PL ro_RO ru_RU sk_SK uk_UA 

František Stárek (1952) - Životopis


Veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů. Pokud můžete doplnit materiály k tomuto pamětníkovi, prosím, kontaktujte nás.

Zaprvé: Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody. Zadruhý: Kde je vůle, tam je i cesta. To jsou dvě takový motta, kterýma se řídím

František Stárek, zvaný Čuňas, se narodil 1. prosince 1952 v Plzni. Již na základní škole v Teplicích pro sebe objevil beatnickou kulturu a od šesté třídy bojoval za dlouhé vlasy. Po maturitě, kterou absolvoval v krátkovlasé paruce, Teplice opustil a získal zaměstnání v Praze, kde se spřátelil s tamní undergroundovou scénou. Rozhodl se postupně prolamovat hranice pražské scény směrem k dalším neoficiálním společenstvím mimo hlavní město. Podle předchozích - nikdy neuskutečněných - projektů nezávislého média pro undergroundovou scénu začal v roce 1979 vydávat samizdatový časopis Vokno. To už měl za sebou osmiměsíční věznění v Plzni na Borech v roce 1976, kdy byl odsouzen v procesu proti skupině The Plastic People of the Universe. Nikdo ze strůjců procesu tehdy nepředpokládal, že nespravedlivý rozsudek nad členy skupiny propojí do té doby oddělené světy a dá vzniknout Chartě 77. Stárek sám ji podepsal už v roce 1977.

Když se o dva roky později začal režim za Chartu tvrdě mstít, spoluzakládal František Stárek komunu v Nové Vísce u Kadaně. Rozsáhlá usedlost s velkou stodolou sloužila jako soukromá scéna pro undergroundové koncerty a kulturní akce. V roce 1981 byla cíleně vyvlastněna a jiný prostor se již nepodařilo kvůli tlaku ze strany Státní bezpečnosti koupit. Po rozehnání komuny putoval Stárek za vydávání Vokna na dva a půl roku do vězení. Ještě předtím mu StB zprostředkovala výjezdní doložku k občanskému průkazu v naději, že by mohl sám od sebe emigrovat. Místo toho ale Stárek stačil vyjet do Polska, kde se setkal s hlavními protagonisty polského undergroundu a podpořil vznikající Solidaritu.

Po návratu z vězení v roce 1984 Stárek, zatížen dvouletým ochranným dohledem rovnajícím se téměř nevolnictví, ve vydavatelské práci pokračoval. S filmařem Michalem Hýbkem a dalšími přáteli se podílel i na produkci a distribuci Originálního videojournalu, který byl rozšiřován podobnými cestami jako samizdatové Vokno a přinášel filmové dokumentární pořady o umění, disidentském prostředí či ekologii. Vokno přirozeně vycházelo dál. Jako šéfredaktor byl Stárek znovu i se svou budoucí manželkou Ivanou Vojtkovou v únoru 1989 zatčen a opětovně odsouzen  na dva a půl roku vězení. 17. listopad roku 1989 strávil ve vězení, propuštěn byl až 26. listopadu 1989 na amnestii prezidenta republiky.

V následujícím roce nastoupil ke kontrarozvědce, kde nakonec setrval až do roku 2007. V současnosti se jako zaměstnanec Ústavu pro studium totalitních režimů věnuje badatelskému a dokumentačnímu projektu k dějinám československého undergroundu. V soukromí se zabývá rodinnou genealogií a organizuje undergroundové festivaly.

Komentáře (0)

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní badatelé. Do e-badatelny se můžete zaregistrovat zde.

VSTUP DO E-BADATELNY

Login:Heslo:

Registrace do e-badatelny

Ztracené heslo?


NASTAVIT JAKO HOMEPAGE  | RSS  | KONTAKTY  |  (c) 2000 - 2016 Post Bellum