Julian Golak

* 1957

  • „Vytištěny byly v nákladu pět tisíc kusů, v těch dobách to byl velký náklad, čtyři tisíce kusů bylo propašovaných do tehdejšího Československa, ale bohužel dva tisíce kusů bylo při výměně v Beskydech zabaveno, byly spáleny spolu s batohy tajnou polskou policií, která působila především na hranici. Je jasné, že ty známky byly v Československu ilegální, ale nikdo v komunistickém Československu neočekával, že budou tak dokonale vytištěné, že když budou použity, tak si jich rychle nikdo nevšimne. Zajímavostí je fakt, že byly nalepované na obálky při běžné korespondenci a putovaly po celém Československu. A taková obálka s tou známkou došla do vězení Petru Pospíchalovi, který měl radost, když viděl na obálce nalepenou takovou známku.“

  • „I přes různé hrozby se nám podařilo přesvědčit zaměstnance a na druhé směně, 26. srpna, se podařilo podnik zastavit. Stávka byla hlídaná, nesměl se pít alkohol, což v těch časech v Polsku bylo běžné. V Polsku pili všichni v práci alkohol, dokonce vláda zavedla pravidlo, že se alkohol mohl prodávat v obchodech až od 13. hodiny, nicméně bylo běžné, že hlavně muži měli neomezený přístup k alkoholu a alkohol se užíval jako něco úplně normálního. Takže v době stávky platila přísná pravidla a lidé dávali pozor na pořádek, nepili alkohol, když ho někdo chtěl pronést, tak se mu rozbily láhve. Byl to svého druhu fenomén, který se tehdy v Polsku zrodil. Ten fenomén vycházel z učení Jana Pavla II., papeže a Poláka, který osvobodil ducha národa k opravdovému boji za svobodu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Wroclaw, Centrum Historii Zajezdnia, 31.05.2023

    (audio)
    délka: 01:12:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Stories of 20th Century
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Polsko-česká solidarita má význam dál, říká muž, jehož změnil papež

Julian Golak v roce 2023
Julian Golak v roce 2023
zdroj: Post Bellum / Michal Homola

Narodil se 14. května 1957 v malém městě Nowa Ruda v Kladsku nedaleko polsko-české hranice. Vystudoval tamní střední technickou polygrafickou školu a po jejím ukončení nastoupil v roce 1975 do Grafických závodů pošt a telekomunikací ve Wroclawi. Na konci srpna 1980 zorganizoval v závodě stávku na podporu stávkujících v gdaňské loděnici a stal se členem wroclawského Mezipodnikového stávkového výboru, z něhož se zrodilo nezávislé odborové hnutí Solidarita. Po vyhlášení válečného stavu 13. prosince 1981 organizoval v podniku stávku, za což byl zatčen a propuštěn. Odmítl nabídku na vycestování na Západ a přestěhoval se zpět do Nowe Rudy, kde nastoupil do výroby rozhlasových přijímačů Diora. Podílel se na vydávání podzemního časopisu Żólw (Želva). V letech 1985 až 1990 pracoval jako učitel a tiskař na střední technické škole polygrafické v Nowe Rudě. V roce 1990 založil nakladatelství Ziemia Kłodzka a vydával měsíčník Ziemia Kłodzka – Od kladského pomezí – Glatzer Bergland s články v polštině, češtině a němčině. V letech 1990 až 2019 byl předsedou organizačního výboru Polsko-českých dnů křesťanské kultury. V letech 1995 až 2019 vedl sdružení Polsko-česko-slovenská solidarita. Angažoval se v regionální politice a v letech 2000 až 2005 byl poslancem sněmovny Dolnoslezského kraje. V roce 2020 inicioval ve Wroclawi pojmenování náměstí Polsko-česko-slovenské solidarity (skwer Solidarności Polsko-Czesko-Słowackiej). Je nositelem řady polských i českých vyznamenání. S manželkou Ewou vychoval čtyři děti. V říjnu 2023 žil v Nowe Rudě.