Během výslechů nás nikdo nezradil
Stáhnout obrázek
Zdeněk Švajda se narodil v Březnici (Zlínský kraj) 18. prosince 1934 do rodiny baťovského ševce Jindřicha a jeho ženy Anny. Brzy po vypuknutí války vzniklo v nedalekém Zlíně jedno z ohnisek protinacistického odporu. Když se odbojáři během roku 1942 přesunuli do kopců nad Březnicí, mnoho místních se k nim přidalo – Březničané i pasekáři žijící na samotách v kopcích pomáhali partyzánům s noclehem, jídlem i penězi. Do odboje se také zapojil Zdeňkův otec Jindřich. Když potom kvůli zradě Stanislava Růžičky došlo k rozkrytí skupiny, nacisté v obci provedli dva zátahy, ale Jindřich Švajda díky statečnosti zatčených a tvrdě vyslýchaných občanů Březnice ze stahující se smyčky unikl. Díky mlčení zatčených nakonec Březnici nestihl stejný osud jako vypálené Lidice či Ležáky. Osvobození prožili Švajdovi ve sklepě, odkud s obavou naslouchali střelbě a výbuchům. Němci si v jejich blízkosti postavili kulometné hnízdo. Po tvrdém boji se u Švajdových usadili sovětští vojáci – Zdeněk byl svědkem umírání raněného kapitána, i poválečných pohřbů padlých Němců, jež se neobešly bez hrubostí a nenávisti. Koncem 40. let se vyučil jako kuchař a strojař – celý svůj kariérní život prožil v gottwaldovském závodě ZPS, kde pracoval v dílně a zároveň během letních měsíců vařil na pionýrských táborech v rekreačním středisku Jelenovská u Valašských Klobouků, které pravidelně navštěvovali výše postavení lidé státní správy, ale i umělci či televizní hlasatelé. Zdeněk Švajda tu jednou opékal prase pro tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše. Když komunistický režim padl, účastnil se Zdeněk Švajda se svou ženou Jindřiškou pouličních demonstrací v Gottwaldově. V době natáčení rozhovoru žil i s manželkou v rodném domě v Březnici.
