Vladimír Ráček

* 1927

  • „Tam se vozil makadam, jako když se staví silnice, bylo tam mokro, zjistilo se, že se nevědělo, kolik se vydalo makadamu... Dělal jsem bohoslovcům vedoucího. Výkon jsme měli 140 procent, museli jsme dělat přes 100 procent, naši vedoucí, ti důstojníci, byli odměňováni podle toho, jak my jsme dělali přes 100 procent. Na to byly vyhlášky, nám platili, my jsme dělali u Metrostavu, nám ty peníze platili, z těch jsme si musili platit ubytování, jídlo a všechno a z těch, co zbylo, tak nám to dali na vkladní knížku a my jsme měli jenom kapesné.“

  • „Tak jsme se tři domluvili, že vyrazíme do Brazílie. Osmnáctiletí jsme se sebrali a v červenci roku 1945 jsme vyrazili do Francie, do některého přístavu, vybrali jsme si Cannes, že tam se nalodíme a vyrazíme do Brazílie k Baťovi. Ten jeho syn utíkal do Kanady, ten se zabil v letadle, on odešel do Kanady, než přišli Němci... Jeho bratr byl v Brazílii, choval tam dobytek a vystavěl továrny a my jsme řekli, pojedeme do Brazílie.“

  • „V těch Valdicích strýc dostal zápal plic. Nevzali ho do vězeňské nemocnice. Byl na pokoji s nějakým Ferdou, ten měl přezdívku ‚Perla pražských kanalizací‘. To byl člověk, který byl zaměstnaný u kanalizací... Schoval nějakým lidem ve čtyřicátém devátém nějaké zbraně. On se o politiku nestaral. Zavřeli ho a dostal patnáct let. Ten čtrnáct dní ošetřoval strýce. Že mu vařil čaj a dával obklady. Čtrnáct dnů. Strýc mu byl vděčný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Pardubice, 22.04.2015

    (audio)
    délka: 01:17:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nevím, co vám říká slovo vlastenectví, ale jako kluci jsme tím žili

Dobové foto
Dobové foto
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Vladimír Ráček se narodil 18. května 1927 v obci Křoví na Vysočině. Otec pracoval jako skladník ve Velkém Meziříčí a matka se starala o hospodářství. Vychodil obecnou školu v Křoví a měšťanku ve Velké Bíteši. Vyučil se obuvníkem v Baťově škole práce v Třebíči-Borovině. Po skončení války v roce 1945 se s kamarády pokusil odejít do Brazílie za prací, ovšem bez úspěchu. Roku 1949 byl odveden na vojnu, kde se postavil za náboženskou svobodu, a za vyjádření vlastního názoru jej čekaly prověrky a přiřazení k Pomocným technickým praporům (PTP).