Alena Pavlová

* 1937

  • „Tu Boženku jsem chytla za ruku, utíkaly jsme ne do sklepa, ale domů, a když jsme doběhly k tomu našemu domu, tak začly lítat bomby – ale já to viděla ve svých osmi letech jako ohnivé šípy. A maminka řekla větu: ‚Pánbůh s námi a zlé pryč! Pojďte, děti, dovnitř.‘ My zůstaly mezi futrama dveří, které jsou takové opravdu bytelné, živy, a ten barák měl zepředu obrovský kráter po té bombě a zezadu, kde byl potok, byla druhá bomba. Takže ten barák vyletěl do luftu a my pod těma futrama dveří s maminkou.“

  • „Já jsem se vdávala v padesátém šestém a měna byla v padesátém třetím roce. To je pro rodiče další obrovská pohroma, protože mně řekl otec: ‚Alenko, jestli nemusíte, nevdávej se. Protože tvoje věno je ve vázaném vkladu. A to nikdy nedostaneme. To by byla velice ubohá svatba – jestli se nemusíš vdávat, nevdávej se!‘ A můj manžel, to byl taky svojský člověk, ale jinak, povídá: ‚Pane Zápeca, nemusíme se brát, opravdu ne. Ale já už mám hodně staré rodiče a já jsem nejmladší. A moji staří rodiče by chtěli, abych já se oženil. Takže já budu vlastně plnit jejich přání. A když Alenka bude souhlasit, tak nám nebraňte a my si tu svatbu uděláme jako sami.‘ No ten otec zíral!“

  • „Normálně jsem jela (20. srpna 1968) k autobusu do práce a teď najednou (ruské) tanky a letadla, jeden tank převrácený, kde zahynul jeden voják, Staré Místo se to jmenuje, mezi Jičínem a Libání. Jak se tank převrátil, tak ho samozřejmě nemohli vytáhnout. A my jsme dva dny kolem toho jezdili do práce, kolem toho tanku, ten kluk tam samozřejmě zařval. To bylo hrozný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Javornice, 29.09.2014

    (audio)
    délka: 01:34:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lidé by měli mít zodpovědnost ke svému životu a k životu své rodiny

Dobové foto
Dobové foto
zdroj: Archiv pamětníka

Alena Pavlová, rozená Zápecová, se narodila jako nejstarší ze čtyř dětí v rodině živnostníka malíře, natěrače a fládristy. V dubnu 1945 zažila jako osmiletá bombardování obce, při kterém ztratila rodina o dům. Otec v rámci kolektivizace přišel o svou živnost a stal se nádeníkem, později byl restauratérem. Alena Pavlová vystudovala obor prodavačka a prodáváním se živila po celý svůj profesní život. Vdala se za Josefa Pavla, s kterým žili v hájenkách v Jesenicku. Vychovali spolu dva syny.