Kdo neměl v těch letech zbraň, nebyl snad ani považován za pořádného kluka
Jiří Materna se narodil 12. dubna 1932 v osadě Heřmanice nedaleko Nové Paky. Otec Eduard Materna byl stavebním technikem a později městským hospodářem. Matka Anna se starala o tři syny. Studia Jiřímu zkomplikovala válka. Stačil dokončit obecnou školu, ale poslední ročník školy měšťanské již dokončit nemohl. Hned po válce nastoupil do tzv. jednoročního učebního kurzu. Poté vystudoval Obchodní akademii v Hořicích a po maturitě krátce pracoval v Hradci Králové u stavebních závodů. Již během války založil s kamarády ilegální skautský oddíl a v této činnosti pokračoval i po květnu 1945. Skauti se bezprostředně po válce stali trnem v oku novopacké levicové bojůvky. Po únorovém puči roku 1948 se napojili na místní vojenskou skupinu, distribuovali letáky, postavili si vysílačku. Kruh se však postupně uzavíral. Dne 5. června 1954 byl Jiří Materna, t. č. ve výkonu vojenské služby, stejně tak jako jeho kamarádi z oddílu zatčen. Během vazby byl přivazován k židli, poznal hlad i tvrdé zacházení. Vyšetřovatelé se snažili mladé skauty přinutit k přiznání, že byli řízeni skautskou centrálou, to se však StB nepodařilo prokázat. Celá desetičlenná skupina tedy byla nakonec označena jako „Nezdařil a spol.“. Soudní přelíčení se konalo v Praze. Prokurátor navrhoval čtyři nejvyšší tresty, ale nakonec obžalovaným pomohl věk, který se blížil mladistvosti. Jiří Materna byl odsouzen k 15 letům těžkého žaláře. Byl převezen z Pankráce na Mírov, kde se nejprve dostal do vojenské izolace, poté mezi duchovní. Následně byl převezen do Leopoldova. Tam se ještě stihl zúčastnit tzv. nudlové stávky či hladovky. Zažil tam i několik útěků, například spoluvězně z cely Ády Petrovského, ve vězení se setkal například i se Šaňo Machem a Gustávem Husákem. Věznění ukončila tzv. květnová amnestie v roce 1960. Práci po propuštění sháněl samozřejmě obtížně, ale pomohli známí a Jiří Materna se dostal jako syn stavebního technika na stavby, kde přidával. Při práci vystudoval večerní průmyslovou školu. Zakrátko byl povolán k dokončení vojenské služby u pomocných praporů. Změnu do jeho života přinesl rok 1968. Nevěřil sice obrodnému procesu v KSČ, ale závan svobody využil alespoň k obnově Junáka a k účasti v nově vzniklém klubu K 231. V té době byl již ženatý. Postupem času se manželům narodili dva synové. Přicházející normalizace již nebyla bývalým muklem Maternou vnímána tak ostře, nastaly i rodinné starosti. Nový život však pro něj neznamenal rezignaci. Již z vojny se znal se švagrem Josefa Škvoreckého Salivarem, pro kterého léta schovával ilegální rukopisy, mikrofilmy a podobně. Převrat roku 1989 vnímal Jiří Materna zpočátku s jistým odstupem a nedůvěrou, která pramenila ze zkušeností z roku 1968. Na pozvání odjel na šest týdnů do Toronta ke Škvoreckým. Účastnil se opět obnovy Junáka a dodnes každý rok jezdí na skautské tábory. Byl i spoluiniciátorem založení čestného oddílu Velena Fanderlíka. Stal se také aktivním členem novopacké pobočky KPV. Jeho synovi se v roce 2008 podařilo najít vzácný archiv novopackého klubu K 231.