Jaromír Krejčíř

* 1932

  • „Chodili jsme po vesnici a přišli ze sousední vesnice a povídají: ‚Ve farském sklepě jsou náboje, špregranáty, pojďme tam!‘ Když byla tma, tak jsme tam zapadli, a sotva jsme tam zapadli, tak se tam zastavil učitel ještě s jedním. Bavili se, bavili a my nemohli vylézt. Až když odešli, jsme si nabrali špregranáty. Asi pět jsem jich měl po kapsách. Rozešli jsme se domů. Nechal jsem si to venku pod keři v takové uličce. A dělali jsme to, že jsem vždycky ráno, když jsme šli do školy, vzal jeden špregranát a za vesnicí, chodil s námi jeden takový pevnější chlapec, a povídám: ‚Na, tady jsou špregranáty. Vyhoď jeden.‘ Jak říkal, dejte pozor, hážu, tak jsme zalezli do příkopu. Vytrhl špregranát, hodil, lehl si, buchlo to a šli jsme do školy. Ale nejhorší bylo to, nad tím jsem přemýšlel, že jeden kamarád ten špregranát vytáhl, když jsme šli ze školy. On vám ho musel mít v kabele.“

  • „Trvalo asi dva dny, než to nad námi přestalo lítat. A buch, to bylo odpoledne, rána – zatřepalo to s námi. A táta šel, že nadzvedne ty padací dveře do sklepa, jenže nad tím byla díra, kterou se šlo na půdu, a tou napadala ta skřídla ze střechy na tu desku. Táta, i když měl sílu, s tím pohnout nemohl. Tak jsme seděli a za chvíli jsme slyšeli kroky. Sousedi byli na střeše, prohodili pár skřídel, aby se dostali k nám. Dalo se normálně přecházet. Začalo se hasit a přišli všichni sousedi z levé i pravé strany. Tak se pumpovalo, až se to uhasilo.“

  • „Jak byl chvíli klid, tak jsme utíkali. Ale co se mi v hlavě dlouho drželo, bylo, jak hořely asi čtyři domy. Ale oni to zapalovali proto, protože od Ořechoviček přijížděli Rusové, tak Němci vypalovali domy, protože v nezbořeném domě se jim špatně bojuje. Jak jsme běželi, to sklo křupalo, a to jsem pak slyšel ještě hodně dlouho. Byl oheň. A domy zapalované zevnitř.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Púchov, 17.10.2017

    (audio)
    délka: 03:06:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zajímavé bylo, že kostel byl rozbitý, ale oltář zůstal

Krejčíř Jaromír dobová fotografie
Krejčíř Jaromír dobová fotografie
zdroj: archiv pamětníka

Jaromír Krejčíř se narodil 5. srpna 1932 v Ořechově (okres Brno-venkov). Jeho otec pracoval celý život na dráze a matka se starala o malé hospodářství. Ve dvanácti letech se stal Jaromír svědkem bitvy u Ořechova - vojenského střetu v rámci osvobozující Bratislavsko-brněnské operace ve dnech 18.-24. dubna 1945. Po celou dobu konfliktu se společně s rodinou střídavě ukrývali v různých sklepích. Jejich dům byl zasažen. Po válce se pamětník vyučil a pracoval na Starém Brně ve smaltovně. Roky 1953-1956 strávil vojenskou službou na slovensko-maďarské hranici v obci Šahy (Nitranský kraj). Po vojně se oženil a narodil se mu syn. Pracoval v brněnské Zbrojovce a pak na střelnici. Od 60. let se pro své postoje a vazby dostal do zorného pole StB. Roku 1972 mu bylo vyhrožováno zatčením. Krátce po výslechu na Krajské správě StB v Brně se rozhodl odejít na Slovensko, kde žije až do současnosti se svou druhou ženou a dvěma syny. Devatenáct let ještě pracoval, stejně jako jeho otec, na dráze.