Marie Janalíková

* 1942

  • „Já teď momentálně si ani nevzpomínám na všechny ty hrůzy, které tam tatínek popisuje. Bylo to bití po šlapkách, sprchování ledovou vodou, v zimě otevřeli okno ve sklepě a sprchovali je nebo na ně pouštěli hadicí studenou vodu. A než se dokázal po návratu na celu zahřát, tak už ho zase znovu budili a už zase znovu ho hnali do sklepa a stříkali hadicí. Samozřejmě je vodili se zavázanýma očima, takže nevěděli, kam jdou. Fackování bylo běžné. Vme, že dostal takovou facku, že vletěl na kamna a rozbil si hlavu.“

  • „Když jako důchodce vypomáhal ve starém městě v lékárně, přišel tam jednou Grebeníček a jakmile tatínka uviděl, tak se v lékárně otočil a odešel pryč. Určitě se vzájemně poznali, načež vedoucí té lékárny se ptal tatínka 'Prosímtě, cos mu udělal? On vždycky tady s náma beseduje celé dopoledne a teď, jak tě uviděl, tak se vytočil a je pryč.' Tehdy tatínek odtamtud přijel velmi rozčílený a říkal té vedoucí 'Asi měl špatné svědomí.'“

  • "Vzpomínám si také přesně na ten den, kdy tatínka zatýkali. Sice jej zatkli v noci, ale já jsem se ráno probudila a viděla jsem, jak nějaký člověk nahlédl do dětského pokoje, tak jsem vyskočila a říkala jsem sourozencům 'Vstávejte, je tady strýc Baťa!' a vběhla jsem do vedlejších místností, kde byla spousta lidí, kde byla spousta lidí. Byly vyházené skříně, zásuvky a ti lidé se hrabali v našich věcech. Byla jsem z toho zaskočená a přiběhla jsem až do tatínkovy pracovny, kde maminka stála o skříň a sledovala, jak tam kontrolují a vyhazují tatínkův psací stůl a všechny doklady, které v pracovně měl."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 07.04.2014

    (audio)
    délka: 01:41:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byli jsme jim solí v očích

Marie Janalíková v roce 1960
Marie Janalíková v roce 1960
zdroj: archiv Marie Janalíkové

Marie Janalíková se narodila 9. srpna 1942 v Uherském Hradišti do rodiny lékárníka Dr. Miloslava Součka, který byl v roce 1951 odsouzen ke dvanácti letům vězení v komunisty vykonstruovaném procesu Včela. Falešné obvinění znělo, že figuroval jako důležitá postava protistátní skupiny, jejímž cílem bylo vyzvedávat zbraně od agentů cizích mocností a plánovat ozbrojený odboj proti komunistickému režimu na Uherskobrodsku. Miloslav Souček si prošel vyšetřovací vazbu v Uherském Hradišti, kde se setkal s vyšetřovatelem Aloisem Grebeníčkem, dále věznicemi ve Vítkovicích, Mírově, Příbrami a Ilavě. Propuštění se dočkal až na amnestii prezidenta Novotného v roce 1960. Rodina Součkových byla otcovým odsouzením a vězněním poznamenána po celou dobu komunistického režimu. Zabavili jim veškerý majetek, matka nemohla sehnat zaměstnání a děti nesměly studovat na vysoké škole, sledovala je Státní bezpečnost, stávaly se objektem provokací a šikany úřadů. Po propuštění se Miloslav Souček vrátil ke své profesi lékárníka. Jeho dcera Marie Janalíková vystudovala pedagogickou školu v Kroměříži a pracovala jako učitelka v mateřské škole, kde se později stala ředitelkou. Spolu se sestrou Hanou patří mezi zakládající členy občanského sdružení Dcery, které se snaží upozorňovat na osudy rodin politických vězňů.