Irena Hrbáčková

* 1930  †︎ 2022

  • „Jarmila se vdala v té době nějak na podzim a přestěhovala se s manželem do Žďáru [nad Sázavou]. Tam dostali byt, takže tam žili, jenže gestapáci je stejně otravovali. [Jak?] Každý den ji tam jeden gestapák přišel kontrolovat, jestli neví, kde má rodiče. Ona říkala: ,Jak to mám vědět, když jsem tady, a rodiče nevím, kde jsou?‘ To už jsme byli odejití. Každý den tam chodil.“

  • „Tak jsme zase museli odejít. Pak jsme byli ve Velké Losenici u známých. On to byl četník, tak četník nebyl tak podezřelý. Tam jsme žili nějaký čas. Tam nám přivezli četníci z Prahy zdravotní materiál a s maminkou jsme zase dělaly zdravotní balíčky, aby to mohli [partyzáni] mít v kapsách. A mezitím náš štáb, kterému velel major Fomin, byla tam lékařka Lída, radistka Máša, radista Saša a pak naši někteří chlapci, se přesunoval a padl do rukou Němcům. Takže tam byli postřílení.“

  • „To jsme dělaly, že jsme jim chtěly pomoct. Protože se o nás lidé na Vysočině starali, tak jsme se zase snažily, abychom jim v něčem pomohly. Když nám přivezli zdravotní materiál, vatu a obvazy, a já nevím, co ještě mám říct, tak jsme se snažily jim nadělat balíčky, aby to měli u sebe. Když byl raněný, aby to mohl využít. [A třeba vařila jste jim nebo tak něco?] To maminka. [Maminka.] Maminka. Většinou teda vařili lidé, u kterých jsme byly.“

  • „Právě tady [mám] takový ten [příběh]. Maminka říkala tatínkovi: ,Hele, ty jsi pořád venku v lese, tady se na Vysočině proslýchalo, že se tam zdržují partyzáni, a ty nic neříkáš.‘ Tatínek říkal: ,No však se dočkáš.‘ Za pár dní zaťukal někdo na okno a přišel komisař s velitelem domlouvat, jak by to mohlo být, jestli je přijmeme. Samozřejmě že jsme je přijali. Byli to naši, byli to Sověti. Tak jsme se snažili jim pomoci, jak se dalo.“

  • „Různě jsme chodili. Teď si to honem nevzpomenu. Jezdili tam po silnicích gestapáci a my jsme se museli dostat přes další vesnice do Poděšína. To už tál sníh, my jsme [byli] celí mokří a úplně zničení. Tak jsme se do toho Poděšína dostali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Písek, 27.06.2012

    (audio)
    délka: 58:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Naši lidé se o nás dobře starali

Irena Hrbáčková, 1946
Irena Hrbáčková, 1946
zdroj: autor Luděk Jirka

Irena Hrbáčková, rozená Hlávková, se narodila dne 14. 9. 1930 ve Vojnově Městci na Vysočině v tehdejším Československu. Vyrůstala v Račíně, vychodila obecnou školu a poté docházela na měšťanskou školu. To již probíhala válka a do protektorátu byla dne 26. 10. 1944 vysazena sovětská partyzánská brigáda Mistr Jan Hus s velitelem Alexandrem Fominem. K partyzánským jednotkám se přidal Irenin otec Viktor a bratr Miroslav. Později byli partyzáni v domu rodiny Hlávkových ubytováni a pro následné obavy ze zatčení odešla s partyzány „do lesů“ celá rodina. Putovala tedy i maminka a malá Irena. Přebývaly u českých obyvatel v jednotlivých vesnicích a partyzánům pomáhaly s vařením a připravováním zdravotních balíčků. Po válce si Irena Hrbáčková dodělala měšťanskou školu a odešla na učení do šumperského Moravolenu, kde poté pracovala ve Výzkumném ústavu lýkových vláken. V roce 1951 se provdala za vojenského spojaře a vzhledem k manželově povolání celá rodina často cestovala. Žila tak postupně v Novém Mestě nad Váhom, ve Znojmě, v Havlíčkově Brodě, v Táboře a v Písku. V posledních dvou jmenovaných městech pracovala Irena Hrbáčková po boku svého muže jako spojařka na vojenské telefonní ústředně. V současnosti žije Irena Hrbáčková v Písku. Paní Irena Hrbáčková zemřela dne 16. 09. 2022.