Jaroslava Háková

* 1922  †︎ 2017

  • „On pak přišel k nám a představil se jako parašutista, že ho posílá Knotek. Ten kapesník měl. No a manžel prostě z toho byl špatnej strašně. Nevěřil mu. No a pod nějakou záminkou se omluvil, že musí odejít, a šel za nima a říkal jim o něm. A povídal: ‚Víte, já bych měl chuť to nahlásit na četnický stanici.‘ A oni se na něj hrozně rozlobili, že to je výbornej člověk, že ho znaj z výcviku. To že nesmí udělat, tak to neudělal.“

  • „Člověk neměl vůbec žádnou představu, žádnej přehled, nic. Já jsem je obdivovala a přitom jsem měla takovej ostych před nima. Tak já jsem se s nima moc [nebavila], vždycky jsem jim to jídlo dala nebo optala se, jestli něco nepotřebujou, ale abych si s nima sedla, když povídali, tak to nikdy ne. Poněvadž já jsem měla [další povinnosti]. To jsem se ještě starala o ty Knotkovy chlapce.“

  • „Akorát mně manžel říkal, on strašně nerad o tom mluvil. Vůbec o celý tý době, co byl zavřenej. Říkal: ‚Nejhorší chvíle byla, když mě nutili, abych vypovídal, kde ty parašutisti jsou a všechno. A když to řeknu, že mě pustěj, a když ne, že Studenec dopadne jako Lidice.‘ Povídal: ‚To byl nejhorší moment, když jsem si představil, že mou vinou by Studenec měl zaniknout.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Studenec, 07.12.2012

    (audio)
    délka: 01:45:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Já jsem to všechno brala jako samozřejmost

Jaroslava Háková
Jaroslava Háková
zdroj: Archiv - Pamět národa

Jaroslava Háková se narodila roku 1922 v malé obci Studenec. V podhůří Krkonoš prožila spokojené dětství. Ráda navštěvovala měšťanku a chodila cvičit do Sokola. Když byla asi v sedmé třídě, do vesnice přišel nový učitel Václav Knotek. Pro svou laskavou povahu se zanedlouho stal mezi obyvateli Studence velmi oblíbeným. Jaroslava se po ukončení školy provdala za Miloslava Háka. Miloslavova sestra Zdena si zase vzala Václava Knotka a ze všech se tak stala jedna velká rodina. Život probíhal spokojeně až do začátku války. V roce 1940 si pro odbojáře Václava Knotka přišlo gestapo. Naštěstí se mu podařilo utéct a po nějaké době se dostal až do Anglie, kde začal působit jako vedoucího šifrového oddělení a připravovat výsadek do Československa. Na přelomu října a listopadu 1942 odjel manžel Miloslav Hák do Nové Paky na návštěvu svého strýce. Zpět do Studence se vrátil se třemi výsadkáři z paraskupiny Antimony, kteří přiletěli z Anglie a adresu dostali právě od Václava Knotka. V této neklidné době, krátce po atentátu na Heydricha, souhlasili Jaroslava a Miloslav Hákovi, že se parašutisté mohou skrývat u nich doma. Nejprve bydleli ve stodole a poté na půdě domu. Jaroslava měla obstarávat výsadkářům jídlo a další potřeby. Napjatá situace nastala, když se ve Studenci objevil konfident Čurda, který tvrdil, že je také parašutista a potřebuje úkryt. Miloslavovi byl ale podezřelý a parašutisty neprozradil. Gestapo se však o aktivitách výsadku Antimony dozvěděli. Dva parašutisté spáchaliv lednu roku 1943 před zatčením v Rovensku pod Troskami sebevraždu kyanidovou kapslí, třetího se nacistům podařilo zadržet. Gestapo zatklo také manžela pamětnice Miloslava, který byl následně převezen do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Na konci války ho naštěstí zachránily americké jednotky a ke konci května se dostal zpět domů do Studence. Po válce zkoušeli manželé Hákovi podnikat. Tento způsob obživy museli po roce 1948 ukončit. Při domovní prohlídce našli komunisté ukryté nevelké zásoby materiálu a manžela Miloslava odsoudili na půl roku. Po návratu z vězení žili klidným životem až do roku 1990, kdy Miloslav zemřel. Jaroslava Háková zemřela v roce 2017.