Věra Ettelová

* 1942

  • „Když jsme šli ze školy, nevím, který rok to byl, tak jely kolem dobytčáky, ve kterých vozili faráře na klášter z celé republiky, jak je sbírali. Teď je v Králíkách památník (internačního tábora), který je hezky udělaný, na Hedeči je i hřbitov. Velmi úzký vztah jsme měli s panem Hudečkem, který dělal na statku a v domovní správě. Mamka tam chodila a vždycky jim něco napekla, my jsme chodili s ní. My chodili za panem Hudečkem, velmi dobrý vztah jsem měla i s panem děkanem, který chodil ke mně do krámu, vždycky se za mnou stavil.“

  • „Pak tam přišel někdo, já je jmény neznala, zřejmě byl z Ústí [nad Orlicí]a ptal se, co jsem provedla. Já jsem povídala: ‚To bych chtěla slyšet od vás, já si nejsem ničeho vědomá.‘ On mně začal říkat: ‚Paní Ettelová, se mnou můžete mluvit normálně. Vždyť já znám vaše rodiče, vždyť vaše maminka je ze mlýna z Orlice.‘ A teď mi začal říkat moji historii, co jsem vám prve říkala. Nenapadlo mě, čeho by se to mohlo týkat. Seděla jsem tam asi tři hodiny. Později jsem se dozvěděla, že nás tam sedělo asi osm, každý v jiné místnosti. Oni [vyšetřovatelé] chodili z místnosti do místnosti. Někdo – měli jsme dva tipy, ale nevíme dodnes [kdo] – nás udal, že jsme to tam poslouchali [zakázané nahrávky].“

  • „Byli jsme ještě malí. Uvízlo mi v paměti, že jsme už spali. Byla už asi noc. Najednou slyšíme strašný rachot z kuchyně, tak jsme vylezli z postelí a šli jsme do kuchyně. Tam běhali asi čtyři chlapi v kožených kabátech. Byly vyházené zásuvky a zotvírané skříně. Všude strašný nepořádek a stále křičeli a hledali nějaký film. Film teda nenašli – a tím to skončilo. To mi zůstalo v paměti jako přímý dotek estébáků.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 11.08.2022

    (audio)
    délka: 01:45:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Táta si přál zpátky obchod, který mu sebrali komunisti. Sen jsem mu splnila

Věra Pauková, provdaná Ettelová, 1959
Věra Pauková, provdaná Ettelová, 1959
zdroj: archiv pamětníka

Věra Ettelová se narodila 17. července 1942 v Ústí nad Orlicí. Žila s rodiči, sestrou Evou (1945–2000) a bratrem Ladislavem (1943–2001) na Orlici u Kyšperka, později přejmenovaného na Letohrad. Otec Ladislav Pauk (1903–1987) byl holič a vyráběl hračky, matka Věra Pauková (1912–1995) pocházela z mlynářského rodu a později prodávala v obchodě. V Králíkách, kam se rodina přestěhovala v roce 1945, otec vyráběl a prodával dřevěné hračky a upomínkové předměty. Svaté obrázky nabízel poutníkům také o víkendech u kláštera Králíky-Hedeč, a to až do roku 1950, kdy se z objektu stal internační tábor pro kněze. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl otec nucen vstoupit do výrobního družstva, ale hračky prodával v obchodě dál. V roce 1951 ho někdo udal za vtip na Stalina. Odsoudili ho za to na tři měsíce do Jáchymova, pak byl dva roky u PTP. Maminka zatím zůstala doma sama s třemi dětmi a starostí o živobytí. Věra nastoupila v roce 1948 do školy a učení ji velmi bavilo. Po maturitě v roce 1959 chtěla jít na vysokou školu, ale místní buňka KSČ v Králíkách jí studium zakázala. Zdůvodňovali to „reakcionářským“ chováním jejího otce. A tak šla Věra na poštu, kde se brzy seznámila se svým budoucím manželem Tomášem Ettelem, narozeným v roce 1940. V roce 1961 se vzali a v letech 1962 a 1963 se jim narodily dvě dcery. I jim házely místní komunisté klacky pod nohy, když se děvčata ucházela o studium. Ale jejich matka si nenechala nic líbit. V roce 1977 Věra Ettelová prodávala v obchodě s hračkami a byla spolu s dalšími prodavači z Králík u výslechu za poslech nahrávek písní proti sovětské okupaci. V listopadu 1989 se aktivně zapojila do organizace revolučního dění v Králíkách. Řadu let pracovala v místním zastupitelstvu. Získala také zpět rodinný obchod s hračkami v Králíkách, ve kterém ještě v roce 2022 prodávala.