Radovan Dražan

* 1923

  • „No a jednoho za druhým brali do té přijímací kanceláře. Ten Jemelka šel první. Jak vyšel, tak mně povídá, já nevím, jak to říkal: ‚Dej si bacha a po fotografování hodně rychle vstaň.‘ Já jsem nevěděl, co to je. Tak jsem šel. Sepsali, ofotografovali, a jak to bylo hotové, tak jsem vstal. A on [esesák] tam měl zařízení, na to šlápnul a tomu vězňovi to vlítlo, hřebík nebo šídlo nebo co, prostě ten bodec ho píchnul do zadnice.“

  • „Když přišli Němci, tak tenhleten František Prokopec byl první, který se sebral a šel k Němcům. Nevím, jestli si musel zažádat, nebo se nějak domluvil, ale spíš se domluvili s hradeckým gestapem, že on bude arizovat ten židovský obchod. Přišli tam tenkrát gestapáci. Já jsem byl jako učedník, tak jsem z toho byl venku. Dojednali to s ním a udělali ho takzvaným Treuhänderem, to byla německá funkce, takový prostředník mezi Židem a [Němci]. Pan Prokopec, co udělal, okamžitě šéfovi zakázal vstup do krámu, i když byly stažené rolety a nebylo tam odnikaď vidět. To byly železné rolety, které zadělaly výlohu. Že by ho večír tam [pustil], to né, zámky vyměnil a to všechno. To se střídalo, gestapo tam u něj často zastavovalo.“

  • „Tam byla ta přepychová ordinace – jak zubní, tak i operační sály a všechno. Když přišla nějaká delegace, třeba od Červeného kříže nebo z Vatikánu, tak jim tam tohleto ukazovali. Ovšem tam se dostal málokdo a většinou odtamtaď nevylez, protože to měli ti esesmani, kteří dělali ty pokusy, ti používali tuhletu ordinaci. Tam byla i ta totenkamera (Totenkammer – německy márnice, pozn. ed.), kde zase právě ten docent Bláha, co měl Bulovku, a ten Opočenský, tak tam pitvali. Třeba vězeň měl krásné tetování na zádech, tak mu ho stáhli a dali esesmanům. Vězňové jim z toho třeba udělali nějakou lampu nebo kalhoty. Nebo měl zlaté zuby, tak mu je vytrhli a dávali do bedniček.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dobruška, 01.01.2014

    (audio)
    délka: 07:24:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tak ho zabijte, když se jim to v koncentráku nepovedlo!

Radovan Dražan se narodil 18. září 1923 v Dobrušce. Vyučil se prodeji textilu u místního židovského obchodníka. Po příchodu německých okupantů se pokusil utéct z protektorátu s úmyslem přidat se k zahraničním československým jednotkám. Na hranicích Rakouska a Jugoslávie ho však počátkem roku 1941 zajali celníci. Soud v Grazu jej odsoudil k pobytu v koncentračním táboře Dachau, kde byl internován až do konce druhé světové války. Při amerických náletech v roce 1944 utrpěl těžký úraz a jen přímluva známého ho zachránila od zastřelení esesákem, který dobíjel raněné. Po návratu domů se stal národním správcem obchodu rodiny Ledečových, po únoru 1948 byl vyhozen a musel si hledat jiné zaměstnání.