František Čuban

* 1941

  • „Když se tohle nepovedlo, tak potom hodili k nám do stodoly flintu. Táta šel večer do stodoly pro slámu a vidlemi tam něco nahrábl, tak to vytáhl – flinta. Hodil ji do kalu a druhý den ráno přišli ti samí, jak přišli pro traktor, v těch kožeňácích, jak gestapáci. Šli najisto do stodoly hledat flintu, jenomže flintu nenašli. Tak odešli s nepořízenou, to byl pro mě otřesný zážitek, byl jsem u toho. Když se jim ani tohle nepovedlo, tak tátu sebrali, najednou ho sebrali a odvezli ho na soud. Tam ho dva dny drželi a pod nátlakem podepsal přihlášku do JZD.“

  • „Všecko tam vložil, samozřejmě, a musel nastoupit do práce do JZD. Pak tam jezdil se svým traktorem, to mu dovolili. Otec moc spokojený nebyl, nadával furt, ale usmíval se, a to je hrozně štvalo, že šel přes celé Kosmonosy a na všechny ty komunisty, toho Lipenského, Balouna, Bubna, tomu říkali Šedý vlk, to byl takový zmetek, se usmíval, a to je tak hrozně štvalo... Myslím, že to byl důvod, proč po nás tak šli a neustále nás tlačili do kouta. Ale otce nezlomili.“

  • „Najednou si mě ředitel zase zavolal, hajný to jenom zprostředkoval, a ředitel říká: ‚Nemůžeme vás dál zaměstnávat, pan Lipenský si to nepřeje.‘ Chce, abyste šel do JZD. Dozvěděli se to tak, že na mě nasadili estébáka, několikrát jsem si říkal: ‚Hergot!‘ Za mnou vždycky někdo šel, protože jsem chodil pěšky z Kosmonos do Debře na vlak. V pondělí jsem chodil na vlak, v sobotu jsem se vždycky vracel, na víkendy jsem jezdil domů. Tak mě vypátrali, tak mě propustili, jenomže já jsem se nedal.“

  • „Rodiče s tím nemohli dělat nic. Byla to totální moc. Cokoliv by rodiče udělali, tak by to bylo velice nafouknuté... Bylo to v páté třídě, bylo to v roce 1950.“

  • „Nátlaky v dětství jsem tehdy nevnímal jako dneska. Bylo to velice nátlakové, ale myslel jsem si, že je to normální. Dneska vidím, že to tenkrát v pořádku nebylo.“

  • „Měli jsme záhumenku, kde jsme si vypěstovali veškerý výpěstky, doma jsme měli slepice, králíky, záhumenkovou krávu, takže jsme třeba z krávy měli mléko, doma jsme si utloukli máslo, tvaroh, veškeré mléčné výrobky jsme měli doma. Drůbež na dvoře, měli jsme prase...“

  • „...Já jsem na autě najezdil asi dvacet tisíc, předtím jsem absolvoval nějaké psychotesty a další. Mezitím mně vyřizovali pasy, musel jsem si nechat udělat asi padesát fotografií na víza do všech evropských států... Když jsem to měl hotové, najednou zavolal telefon a vedoucí řekl, že si nepřeje, abych jezdil na zahraniční dopravě, v pondělí jsem přišel do práce, nafasoval staré auto a musel jsem jezdit jen v rámci republiky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bakov nad Jizerou, 10.12.2014

    (audio)
    délka: 01:32:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 26.08.2019

    (audio)
    délka: 01:41:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rozkulačený sedlák se na komunisty usmíval. Pak se mstili na synovi

Dobové foto
Dobové foto
zdroj: Archív pamětníka

František Čuban se narodil 20. února 1941 v Kosmonosech u Mladé Boleslavi. Od svých sedmi let si nesl cejch třídního nepřítele – syna kulaka. Otec patřil k největším sedlákům ve vsi a odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Nakonec ho odvezli k soudu a po dvou dnech ho donutili podepsat přihlášku do JZD. Místní komunisté ho ale stejně nenáviděli a mstili se i na jeho synovi, kterého nutili vstoupit do JZD a bránili mu v jakékoliv jiné práci. Pamětník absolvoval zemědělskou školu v Horkách nad Jizerou, do JZD ale vstoupit odmítal. Po vojně se oženil, odstěhoval se do Bakova nad Jizerou a zakotvil v ČSAD (Československé státní automobilové dopravě) v Mnichově Hradišti. Když v roce 1969 začal jezdit s kamionem, na základě telefonátu z Místního národního výboru v Kosmonosech mu zakázali jezdit do zahraničí a přeřadili ho na vnitrostátní dopravu. Až do důchodu jezdil jako řidič v ČSAD. Po roce 1989 rodina restituovala pouze část původního hospodářství, což František Čuban pociťoval jako křivdu. V roce 2019 pamětník bydlel v Bakově nad Jizerou.