Vojtěch Sedláček

* 1947

  • „Nejvíc mě ovlivnili z těch lidí dva, to byl Jirka Němec a Honza Sokol. Oba dva byli, a tím tedy nechci nikoho vyvyšovat nebo srovnávat s těmi ostatními, ale byli pro mě zjevení. A oba dva jsou, Honza Sokol tedy doposud, Jirka Němec už zemřel před pár lety, pro mě zjevení. Zjevení tím, že se jednalo o mimořádně vzdělané a chytré, lidi s pozoruhodnou schopností komunikovat a dávat ty ostatní dohromady. Já jsem se s takovou mírou těchto schopností koncentrovanou do jedné osoby do té doby nepotkal. Ten Jirka Němec a koneckonců i Honza Sokol měl schopnost bavit se nejen s intelektuály, ale i s lidmi z ulice, s dělníky, s přidavači, když jezdili za mnou do Roztok.“

  • „Ta doba byla pozoruhodná pro mě v tom, že bylo všechno možné. Převrat znamená, že přestanou platit všechny fyzikální zákony. To bylo pozoruhodné. Ale bylo mi jasné, že je to po každé revoluci, nebo spíše převratu. On to byl spíše převrat než revoluce, protože to nemělo tu energii té revoluce. To jsem byl docela překvapený, jak dlouho trvalo, než lidi obecně přijali, že ten komunismus padnul, jako že to mají víc v ruce, než by si byli ochotný přiznat.“

  • „Tady byli v tom devadesátém roce ekonomičtí experti z USA a z Anglie, kteří se zabývali hazardními přechody ekonomik, jako byla Vysoká škola ekonomická v Londýně. Debaty s nimi byly pozoruhodné. Jednu z nich bych taky připomněl, protože mi to taky stále leží hlavě, jak tam jeden říká, že ta zkušenost je, že když uděláte tu privatizaci bez toho právního rámce, tak vám to všechno půjde rychleji, ale vy se toho dvě generace nezbavíte. To prostě nejde. Koneckonců víme, když v Itálii začala akce čisté ruce, jak najednou nebylo možné postavit silnici nebo cokoliv, protože nikdo nevěděl, koho má uplatit a kam ty prachy mají jít. To znamená, že takzvaná korupce není nic jinýho, než že jsme si to takhle nastavili, že ten způsob, který se rozběhl, byl takhle nastavený a byl výhodnější než jiné způsoby na trhu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha Emauzy, 07.06.2012

    (audio)
    délka: 03:12:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha-Zbraslav, 05.11.2014

    (audio)
    délka: 01:53:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 3

    Praha-Zbraslav, 07.11.2014

    (audio)
    délka: 01:38:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 4

    Praha, 13.11.2018

    (audio)
    délka: 01:23:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Disent to byli poctiví lidi, co hledali svůj způsob

Identifikační fotografie ze spisu StB
Identifikační fotografie ze spisu StB
zdroj: archív pamětníka a Post Bellum, Eye Direct

Vojtěch Sedláček se narodil 3. března 1947 v Praze do rodiny armádního důstojníka a zdravotní sestry. Po absolvování základní školní docházky a gymnázia nastoupil na vojnu, kde v roce 1968 zažil okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Po skončení vojenské služby začal pracovat v továrně na výrobu počítačů ZPA Čakovice, kde se seznámil s Janem Sokolem a dalšími disidenty. Začal navštěvovat bytové semináře především u Jiřího Němce a Pavla Brázdy. V roce 1977 patřil do první vlny signatářů Charty 77. Byl vyslýchán StB a přeřazen z původního zaměstnání šéfa programového oddělení k výkresům a pomocným pracím. Vedle toho působil v Jedličkově ústavu jako učitel a vychovatel. V roce 1989 se aktivně účastnil sametové revoluce a poté působil do roku 1992 jako šéf Úřadu vlády. Založil Keplerovo muzeum v Praze, byl ředitelem Občanského penzijního fondu a krátce působil jako náměstek na ministerstvu vnitra. V roce 2006 byl vyhlášen sociálním podnikatelem roku. Dnes podniká ve společnostech vytvářejících pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním postižením.