Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

plukovník Imrich Trenčanský (* 1921)

Válku, já som nechcel jít do války A nechcel som ani bojovat proti bratskému národu Sovětského svazu No ale nechcel, odmítli mi, musel jsem narukovat

  • narozen 20. října 1921 v Bánské Štiavnici na Slovensku

  • v Kremnici se vyučil typografem

  • v mládí účast v Masarykově letecké lize

  • letec ve slovenské armádě

  • na vojně absolvoval leteckou školu (v letech 1942-1944)

  • během Slovenského národního povstání bojoval jako partyzán proti Němcům

  • Smíšená letecká divize československé armády – radiotelegrafista, střelec

  • v roce 1945 účast v bojích o Moravskou bránu

  • po válce letecký instruktor

  • vyznamenání: Za chrabrost, Řád SNP, Za vítěztví, Řád rudé hvězdy

Rodina a dětství

Imrich Trenčanský pochází ze Slovenska, z Bánské Štiavnice. Má pět sourozenců. Otec pracoval až do roku 1933 jako obuvník. Potom byl propuštěn ze zaměstnání. Matka také pracovala, a to v tabákové továrně. V Bánské Štiavnici Trenčanský absolvoval základní a měšťanskou školu. Chtěl se vyučit automechanikem, ale automechanik chtěl za učení tisíc korun měsíčně. V té době byla hospodářská krize a otec i bratři byli nezaměstnaní, rodina neměla tolik peněz. Proto pan Trenčanský v roce 1937 nastoupil na typografickou školu v Kremnici. V roce 1941 se vyučil ručním sazečem. Mezi jeho největší zájmy patřil v mládí fotbal a tenis.

Vlastně jsem se vůbec nejmenoval Trenčanský

„Můj bratr Rudolf byl státní úředník, a tak na něj tlačili, aby si změnil maďarské jméno Nemeskurthy, jak se jmenovala celá rodina. On tenkrát přijal dívčí jméno mé matky – Trenčanský. Když jsem se později dostal k letectvu a zjistilo se, jak se jmenuje můj bratr, chtěli, abych si jméno změnil také. Říkal jsem, že otec by to nedovolil, ale přijal jsem nakonec také jméno Trenčanský. Byla to velká vlna poslovenšťování jmen. Už můj otec si musel změnit jméno. Narodil se jako Ochtentung, ale roku 1909 se pomaďaršťovala řada německých jmen a můj otec si vzal jméno Nemeskurthy.“

V letech 1942 a 1943 byla na Slovensku poslovenštěna řada jmen.

Létal jsem už od patnácti

V roce 1936, když bylo Trenčanskému patnáct let, se v Bánské Štiavnici přihlásil do Masarykovy letecké ligy. Každou sobotu a neděli létali na kluzácích a také skákali padákem. Bylo možné realizovat asi dva skoky za den. Měli dobré instruktory. Potom se skládaly navigátorské zkoušky. Trenčanský nechtěl jít do války a bojovat proti Sovětům – „bratrům“. V 1941 byl ovšem odveden a získal odklad do roku 1942, kdy narukoval k 1. pěšímu pluku do Bratislavy. „Dost tvrdě jsme cvičili. Moji kamarádi odešli k letectvu a já jsem byl sám u pěšáků. Asi za tři týdny mě přemístili k letectvu do Piešťan. Byl to nějaký omyl, že mě nevzali hned k letcům. Oni mě vlastně tři týdny hledali. Poslali mě pak, v listopadu 1942, do školy leteckého dorostu v Trenčanských Biskupicích a později v Bánské Bystrici. Létali jsme z letiště Tri Duby. Tam jsem byl dva roky a získal jsem hodnost rotného. Ráno jsme měli teorii a odpoledne jsme létali. Dostali jsme leteckou uniformu. Potom jsem se stal výkonným letcem, navigátorem a radiotelegrafistou, především na pozorovatelských letadlech Š 428, na Henklu 111, Klenu.“

Slovenské národní povstání, partyzáni a Sověti

Když se blížilo povstání, začali letci i s pěším výcvikem. Když pak Slovenské národní povstání vypuklo, přeletěla veškerá slovenská letadla do Sovětského svazu. Letci kolem pana Trenčanského tedy neměli stroje, a proto bojovali jako pěšáci. Velitelem byl major Trnka. V době Slovenského národního povstání, koncem srpna 1944, se dal Imrich Trenčanský k partyzánům do Španej Doliny, kde zůstal asi tři týdny. Místním velitelem byl kapitán Josef Pristach. Život u partyzánské jednotky byl velmi složitý. Jídlo jim dávali náhodní lidé. Vstávali kolem páté hodiny. Pan Trenčanský zde působil jako radiotelegrafista. V polovině září 1944 byl jako pěšák nasazen v boji proti Němcům u Telgartu, Horního Turčeku a Triemošné. Za tento boj dostal pan Trenčanský medaili Za chrabrost. Tito letci byli dále vyznamenáni jako nejlepší pěší jednotka.

Na nových strojích v Sovětském svazu

Když se Sověti dozvěděli, že na Slovensku bojují letci jako pěšáci, přepravili je, včetně Imricha Trenčanského, z letiště Tri Duby do Sovětského svazu, do Kyjeva. Tam je začali přeškolovat na jiné stroje. Sověti měli velmi moderní stroje. Výcvik se uskutečnil v Přemyšlu na území Polska u smíšené letecké divize československé armády. Bydleli v místnosti pro sedmdesát vojáků. Trenčanský byl vycvičen jako palubní telegrafista. Byl začleněn do bitevního pluku. Byli neustále v pohotovosti na letišti. Od dubna 1945 se účastnil bojů o Moravskou bránu na strojích L2. Každé ráno jim na nástupu dávali bojové úkoly. Ke vzdušným bitvám už moc nedocházelo, protože německé letectvo bylo vážně oslabeno. Přesto si pan Trenčanský vzpomíná na vzdušné bitvy nad Ostravou a Karvinou. Němci měli stále silné protiletadlové dělostřelectvo. To bylo nebezpečnější než střety s Němci ve vzduchu, kteří se snažili spíše utíkat. „My jsme se snažili ničit hlavně německé pozemní objekty. Startovali jsme při východu slunce. Já jsem létal ve funkci střelce-telegrafisty.“

Po válce

V září 1945, v hodnosti rotný, byl Imrich Trenčanský přemístěn do Liberce jako instruktor. Pak působil v Pardubicích, v Chrudimi v letecké spojovací škole a v Hradci Králové, také v letecké škole.

Literatura

DAŇKO, Jan a kol.: První československá smíšená letecká divize v SSSR, Praha, Ministerstvo obrany, AVIS 1998

PTÁČEK, J./ RAIL, J.: Letci Královéhradecka v druhém československém zahraničním odboji 1939-45, Hradec Králové, Muzeum východních Čech 2000

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy 20. století (Eva Palivodová)