Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Gricelia Allen Sterling (* 1963)

Mis hijos pertenecen a la oposición al régimen en Cuba, nunca les voy a dar espalda

  • nació el 30 de noviembre 1963 en Guantánamo en la República de Cuba

  • es madre de Enyor Díaz Allen y Eider Frómeta Allen, opositores al régimen comunista en Cuba

  • Enyor Díaz Allen, nacido el 2 de enero 1982, ingresó a la organización opositora “Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia” y a la “Alianza Democrática de Cuba” en el año 2008

  • Enyor cooperó como periodista para periódico independiente “Hablamos Press” en Guantánamo y portal “Cubanet”

  • desde 2014, Enyor reside exiliado en los Estados Unidos de América

  • el hijo menor de Gricelia, Eider Frómeta Allen, nació en 1989 y en 2011 decidió seguir los pasos de su hermano al unirse a la oposición

  • Eider Frómeta Allen es corresponsal de “Palenque Visión” y miembro de la “Unión Patriótica de Cuba”

  • en enero 2020 Eider fue sentenciado a seis años en la cárcel Camagüey kilómetro 8, en prisión de extrema vigilancia

  • ambos hijos han sido encarcelados en varias ocasiones como resultado de las constantes persecuciones de parte de la Seguridad del Estado

  • Gricelia vive en Guantánamo con su madre, su hija y la familia de su sobrina

Česká verze příběhu následuje po té španělské:

Las huelgas de hambre, detenciones, condenas o golpizas – esto es la realidad de una familia opositora al régimen comunista en Cuba, reflejo al que nos acerca Gricelia Allen Sterling, madre de dos disidentes jóvenes, quien comenta al respeto: “No voy a estar sentada esperando a que maten a mis hijos, voy a hacer lo que tengo que hacer”.

Mis dos hijos son oponentes al régimen comunista

Gricelia Allen Sterling nació el 30 de noviembre de 1963 en la ciudad de Guantánamo en la República de Cuba. Su vida nunca ha sido fácil, y menos cuando nació su primer hijo Enyor Díaz Allen en el año 1982. “Su padre nunca lo atendió, yo lo crie sola, con ayuda de mis padres”, menciona Gricelia. En el año 1989 nació su segundo hijo, Eider Frómeta Allen y unos años después su hija, precisamente en pleno “periodo especial”[1], una crisis socioeconómica que afectó Cuba durante los años noventa. “Tuve que cuidar a mis hijos, para que crecieran en un ambiente estable, inventaba un montón de qué hacer para comer, era duro. Situación crítica en todos los aspectos”, describe. Además de la hambruna en Cuba, tuvo que afrontar las distintas enfermedades de sus hijos – asma, dengue y leptospirosis, enfermedad que en aquella época fue mortal. “No hubo medicinas, muchos niños fallecieron por la leptospirosis en los años noventa, es un milagro que mi hijo está vivo”, añade agradecida. Afortunadamente sus hijos se desarrollaron, finalizaron la escuela básica y preparatoria, incluso el servicio militar obligatorio. Sin embargo, la tranquilidad de que sus hijos estuviesen seguros, ésa, Gricelia nunca pudo vivirla. Sus hijos entraron a la oposición al régimen comunista en su país.

Enyor Díaz Allen

Enyor decidió integrarse a la disidencia y luchar por una Cuba libre y en el año 2008 se acercó a su vecino, un periodista independiente y entró al “Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia”[2] en Guantánamo, donde conoció a su fundador, disidente Rolando Rodríguez Lobaina[3], y también ingresó a la “Alianza Democrática Oriental”[4]. En agosto 2008 fue detenido por primera vez, por manifestar públicamente su oposición al Gobierno cubano. Al siguiente año, fue detenido y sancionado a un año de prisión por participar en una pequeña protesta contra el sistema comunista y por exigir respeto a los derechos humanos. Durante este incidente lo trasladaron desde Baracoa, donde se realizó la marcha, al “Combinado de Guantánamo”. La historia se repitió nuevamente en agosto 2010, cuando lo detuvieron en las Operaciones de la Seguridad del Estado, donde Enyor inmediatamente declaró una huelga de hambre con la finalidad de solicitar un trato justo y legal. En 2011 fue arrestado por tomar fotografías de un acto de repudio[5], para publicarlo en los diarios independientes “Hablamos Press” y en “Cubanet”[6], medios de los cuales fue corresponsal. Todos estos incidentes y enfrentamientos con la policía nacional representaron momentos dolorosos para su madre, Gricelia, quien comenta así: “Para mí, como madre, era muy difícil, yo ya sabía, cuándo uno tenía una idea diferente de pensamiento determinado por el régimen, significó un problema”. Las continuas persecuciones, amenazas y ataques hacia su esposa y sus familiares culminaron en la emigración de Enyor hacia los Estados Unidos de América en el año 2014.

Eider Frómeta Allen

El segundo hijo de Gricelia, Eider Frómeta Allen, siguió los pasos de su hermano mayor al entrar a la oposición el 1 de diciembre 2011, cuando participó en una marcha con Yordis García Fournier[7] y otros opositores al régimen comunista. Este hecho resultó en la detención de Eider y su traslado a las Operaciones, donde fue atacado y lesionado con una golpiza a la cabeza de parte del Mayor Brian. Eider tuvo que estar hospitalizado y operado. “Fui a reclamar, directo a las Operaciones, luego al Departamento de la Ciudadanía, pero resultó que siempre era palabra de mi hijo contra la palabra de ellos, de los oficiales. Como madre ya sabía que iba a venir, ya eran ambos hijos en la oposición, todo era doble - prisiones, amenazas, detenciones”, expone Gricelia los comienzos dentro de la disidencia de su segundo hijo. Eider fue sancionado a un año de privación de libertad, en un principio en el correccional La Majimiana, un campo de trabajo, para trasladarlo al “Combinado de Guantánamo”. Saliendo de la prisión reanudó sus actividades en el “Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia”, hasta que cayó preso por segunda ocasión en 2014, bajo la acusación del delito de atentado, cuando supuestamente lanzó piedra hacia el automóvil del jefe de la Seguridad del Estado, Giovanni. Además de sentenciarlo a un año de privación de la libertad, le impusieron una multa de 5,000 pesos cubanos, cantidad difícil de liquidar. “Imagínate, su esposa estuvo embarazada de seis meses, cuando Eider estaba preso, nació su hijo, ni lo pudo ver”, recuerda Gricelia. Cuando salió en 2015 de la cárcel, inició como periodista independiente en el periódico “Palenque Visión”[8] con Rolando Rodríguez Lobaina. En el año 2019 decidió cambiar a otra organización independiente, a la “Unión Patriótica de Cuba”[9], y emprendió la promoción del movimiento “Cuba Decide”[10] con el objetivo de apuntalar elecciones independientes en su país. Era ese periodo lo detuvo nuevamente la Seguridad del Estado nuevamente y lo sancionó en un tribunal arbitrario a un año y medio en el “Combinado de Guantánamo”. En enero 2020, Eider enfrentó un conflicto con otro recluso – un paramilitar del “Consejo de los Reclusos”, quién agredió y ante esto, él se defendió. Ese incidente originó el traslado de Eider a la cárcel de Camagüey kilómetro 8, una cárcel con extrema vigilancia. Su condena fue extendida por seis años, hasta el año 2026, por el delito de desorden en el establecimiento. 

Por mis hijos voy a hacer lo que tengo que hacer

Los hijos de Gricelia, Enyor y Eider, han sido víctimas no solamente de los juicios arbitrarios que siempre concluyen en privación de la libertad, sino también de persecuciones, amenazas, ataques, vigilancia invasiva, multas, restricciones para viajar, denegación de empleo o represalias contra familiares. La familia de Gricelia ha vivido todo este tipo de violaciones a sus derechos y libertades. “Hablaron mal de Eider a su alrededor, a su esposa, los vecinos y la policía le decían que no tenía ningún futuro con él. Su esposa sufrió muchas amenazas, incluso revisiones de la casa en la noche”, narra Gricelia y añade: “En otra ocasión, durante el encarcelamiento de mi hijo menor, le suspendieron visitas por no ponerse el uniforme, ni pudo usar el teléfono”. Otro tipo de acoso que marcó a su familia son los juicios arbitrarios y sin abogados: “Yo tuve que contratar un abogado, pero mi hijo Eider no pudo hablar con él antes del tribunal, con su propio abogado”, comenta al respeto. No solamente sus hijos enfrentan a las agresiones de la Seguridad del Estado, pero Gricelia también: “Un día la policía nacional vino conmigo, amenazarme con el Artículo 370[11], por publicar la situación de mi hijo Eider en las redes sociales. Me insistían que si recibía dinero del extranjero de los contrarrevolucionarios y que seguro debía de estar en la lista de los ciudadanos a quien mandaba dinero la CIA de EE. UU.”, recuerda una de tantas experiencias con interrogaciones. “No soy opositor, nunca ha sido contrarrevolucionaria, pero mis hijos pertenecen a esta oposición y nunca les voy a dar espalda. Por mis hijos voy a hacer lo que tengo que hacer”, subraya Gricelia y así cierra su testimonio.

 

 

[1] El “periodo especial” es el nombre para la época de crisis económica en Cuba en los años 1990 causada por la caída de la Unión Soviética resultando en el fin del apoyo económico de Cuba. Más información: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/

[2]Blog del “Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia”, organización opositora al régimen comunista en Cuba, aquí: https://forojuvenil.wordpress.com/

[3] Testimonio del disidente Rolando Rodriguez Lobaina pueden encontrar en el archivo de “Memory of Nations”: https://www.memoryofnations.eu/en/lobaina-rolando-rodriguez-1969

[4] Alianza Democrática Oriental es una plataforma cívica en Cuba, fundada en el año 2004. Más información: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/126455.html

[5] Actos de repudio son actos de agresión verbal o linchamiento dirigidos contra todos catalogados como “enemigos de la Revolución” por pensar de forma diferente. Más información aquí: http://cubademocraciayvida.org/web/article.asp?artID=28217

[6] Fundado en 1994, Cubanet es un medio de prensa digital sin fines de lucro, dedicado a promover la prensa alternativa en Cuba e informar sobre la realidad de la isla. Página oficial: https://www.cubanet.org/

[7] La entrevista con el disidente Yordis García Fournier pueden encontrar en el archivo de “Memory of Nations”: https://www.pametnaroda.cz/es/garcia-fournier-yordis-0

[8] Página oficial del audiovisual independiente en Cuba “Palenque Visión” aquí: https://palenquevision.com/

[9] Página oficial de la organización “Unión Patriótica de Cuba” aquí: https://www.unpacu.org/

[10] “Cuba Decide” es una iniciativa ciudadana para cambiar el sistema en Cuba provocando un proceso pacífico de transición hacia la democracia. Más información aquí: https://cubadecide.org/que-es-cuba-decide/

[11] Decreto Ley 370 de Consejo de Estado establece un amplio control por parte del Gobierno cubano sobre internet. Este control se ejerce a través del artículo 68 que crea contravenciones asociadas a las publicaciones personales en las redes sociales e incluye como castigos además de multas de 3 mil pesos (unas cuatro veces el salario medio nacional), el decomiso de los equipos y medios utilizados en la conexión a la web. Más información aquí: https://cubalex.org/2020/05/13/las-victimas-del-decreto-ley-370/

 

„Zatýkání, věznění nebo fyzické útoky představují realitu rodiny Gricelie Allen Sterling, matky dvou oponentů komunistického režimu na Kubě, která je pevně rozhodnuta je v jejich činnosti podporovat: „Nebudu sedět a čekat, až zabijí mé syny, udělám to, co musím.“

Moji dva synové jsou oponenty komunistického režimu

Gricelia Allen Sterling se narodila 30. listopadu 1963 v Guantánamu v Kubánské republice. Její život nikdy nebyl jednoduchý a k jistému zhoršení finanční situace došlo ještě po narození prvního syna Enyora Díaze Allena v roce 1982. „Enyorův otec se o něho nikdy nestaral, nic neplatil, vychovala jsem ho sama s pomocí rodičů,“ popisuje Gricelia. V roce 1989 se narodil druhý syn, Eider Frómeta Allen, a o několik let později ještě dcera, zrovna když v zemi vrcholila socioekonomická krize nazývaná „speciální období“[1]. „Starala jsem se o děti, jak nejlépe jsem mohla. Snažila jsem se, aby vyrůstaly bez hladu, vymýšlela jsem, co uvařit z toho mála, co bylo. Těžká situace ve všech směrech,“ popisuje. Kromě hladomoru, který postihl celou Kubu, musela Gricelia čelit i častým nemocem svých dětí – astma, horečka dengue nebo leptospiróza, která v té době patřila ke smrtelným nemocem. „Nebyly k dispozici žádné léky, hodně dětí v 90. letech zemřelo na leptospirózu. To, že můj syn přežil, byl zázrak,“ dodává s vděkem. Nakonec všechny její děti dokončili povinné vzdělání a synové se zúčastnili vojenské služby, nicméně klidu, že její děti jsou odrostlé a můžou vést plnohodnotný život na vlastních nohách, toho se Gricelia nikdy nedočkala – oba synové vstoupili do opozice komunistického režimu.

Enyor Díaz Allen

Enyor se rozhodl připojit k disidentnímu hnutí a bojovat za svobodnou Kubu v roce 2008 díky svému sousedovi, jehož jméno si nepřejí zveřejňovat, který se v té době živil jako nezávislý novinář. Enyor vstoupil do „Hnutí kubánské mládeže za demokracii“ [Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia][2] v Guantánamu, kde se seznámil s jeho zakladatelem, uznávaným disidentem, Rolandem Rodríguezem Lobainou[3]. Následně vstoupil do „Východní demokratická aliance“ [Alianza Democrática Oriental][4]. Když se Enyor v srpnu 2008 s ostatními oponenty účastnil protivládních protestů, okamžitě ho zadržela Státní bezpečnost. Následujícího roku byl během demonstrace ve městě Baracoa za požadování dodržování lidských práv na Kubě odsouzen k odnětí svobody. Trest si odpykával v „Kombinované věznici v Guantánamu“ [Combinado de Guantánamo]. Historie se opakovala v roce 2010, když byl odvlečen na Oddělení operací Státní bezpečnosti, kde okamžitě vyhlásil hladovku s cílem spravedlivého zacházení během jeho souzení. V roce 2011 byl opět zadržen, tentokrát za fotografování útoku a lynčování [acto de repudio] svých sousedů, a za zveřejnění těchto fotografií v nezávislých novinách „Promluvme“ [Hablamos Press] a „Cubanet“[5], se kterými spolupracoval jako dopisovatel. Všechny tyto střety a spory se státní policií představovaly pro Gricelii velmi bolestivé okamžiky, které popisuje následovně: „Pro mě, jako pro matku, to bylo velmi obtížné, já už jsem moc dobře věděla, že jakmile se někdo postaví režimu, bude mít problémy.“ Neustálé pronásledování Státní bezpečností, výhružky a šikana Enyora a jeho manželky vyústily v roce 2014 v jejich emigraci do Spojených států amerických.

Eider Frómeta Allen

Druhý syn Gricelie, Eider Frómeta Allen, následoval cestu svého staršího bratra a k protivládnímu hnutí se přidal 1. prosince 2011, když se účastnil protestu za dodržování lidských práv, mimo další také po boku zkušeného disidenta Yordise Garcíi Fourniera[6]. Během demonstrace byl Eider zadržen a převezen na Oddělení operací Státní bezpečnosti, kde byl fyzicky napaden a udeřen do hlavy Majorem Brianem. Eider musel být převezen do nemocnice, kde podstoupil komplikovanou operaci. „Několikrát jsem si byla na postup policie stěžovat, i přímo na Oddělení operací nebo na Úřadu pro občanské záležitosti, ale vždy mě odvětili, že se jedná o slovo mého syna proti slovu Majora Briana. Už jsem věděla, co ho čeká, oba synové byli v opozici, všechno jsem prožívala dvakrát – zadržování, vězení, výhružky,“ popisuje Gricelia počátky disidence svého druhého syna. Eider byl nakonec odsouzen k jednomu roku ve vězení, nejprve v pracovním táboře „Majimiana“ a následně byl převezen do „Kombinované věznice v Guantánamu“. Po propuštění na svobodu se přidal k „Hnutí kubánské mládeže za demokracii“, než byl v roce 2014 odsouzen za pokus o atentát, za hození kamene na policejní auto vedoucího Státní bezpečnosti jménem Giovanni. Kromě trestu odnětí svobody ve výši jednoho roku mu byla udělena pokuta pět tisíc kubánských pesos, suma pro běžného Kubánce obtížná zaplatit. „Představte si, jeho manželka byla zrovna v šestém měsíci těhotenství, jeho syn se narodil, když byl ve vězení, ani ho nemohl vidět,“ vzpomíná Gricelia. Když byl Eider v roce 2015 propuštěn na svobodu, začal pracovat jako nezávislý novinář pro „Vize Palenque“ [Palenque Visión][7]s Rolandem Rodríguezem Lobainou. V roce 2019 se stal členem „Vlastenecké unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba][8] a přidal se k iniciativě „Kuba rozhoduje“ [Cuba Decide][9] s cílem podpořit nezávislé volby v zemi. Na základě své protivládní činnosti byl ale opět odsouzen k jednomu a půl roku za mřížemi v „Kombinované věznici v Guantánamu“, kde se v lednu 2020 dostal do konfliktu s jiným odsouzeným, členem „Rady vězňů“ [Consejo de los Reclusos], který ho napadl. Kvůli incidentu byl Eider obviněn z rušení pořádku v nápravném zařízení a jeho trest byl prodloužen o šest let – do roku 2026, navíc byl převezen do věznice se zvýšenou ostrahou v Camagüey, daleko od domova, takže ho jeho rodina nemůže pravidelně navštěvovat.              

Pro své syny udělám, co bude třeba

Oba synové Gricelie, Enyor a Eider, se stali oběťmi nejen nespravedlivých a neoprávněných soudních procesů, které téměř vždy vyústily v jejich věznění, ale také byli a jsou předmětem pronásledování, výhružek, útoků, zákazů vykonávat legální zaměstnání a jejich rodinní příslušníci jsou vydírání nebo zastrašováni. Rodina Gricelie zažila všechny výše uvedené nástroje šikany, které komunistický režim na Kubě hojně používá a porušuje tak práva obyvatel a omezuje jejich svobodu. „Režim často pomlouval Eidera, u jeho blízkých, u mě, u manželky, sousedi a policie ji tvrdili, že s ním nemá žádnou budoucnost. Prožila si toho také hodně, nespočet výhružek nebo domovních prohlídek,“ vypráví a dodává: „Dokonce ji během pobytu mého syna za mřížemi zakázali návštěvy, protože si odmítl obléct vězeňský úbor, nemohli si ani zatelefonovat.“ Mezi události, které také poznamenaly rodinu, patří „svévolné“, tedy nepodložené a neoprávněné obvinění a soudy. „Vždy jsem musela najít a zaplatit advokáta, ale toho systém nenechal před sudem promluvit s mým synem,“ dodává Gricelia. Nejen její děti, ale i ona samotná musí čelit útisku ze strany Státní bezpečnosti: „Jednoho dne přišla státní policie za mnou, aby mi vyhrožovali článkem 370, protože jsem na sociální sítě napsala o situaci mého syna Eidera. Obvinili mě, že jsem placena kontrarevolucionáři ze zahraničí a že se mé jméno určitě vyskytuje na seznamu osob, kterým vyplácí peníze americká CIA,“ vzpomíná na jeden z mnoha výslechů, které podstoupila. „Nejsem oponentkou, nejsem kontrarevolucionářkou, ale moji synové patří k opozičnímu hnutí a já se k nim nikdy neotočím zády. Pro své syny udělám, co bude třeba,“ zdůrazňuje Gricelia a uzavírá tak svůj příběh matky disidentů v komunistické diktatuře.

 

 

[1] Období počátku 90. let na Kubě je také nazýváno „speciálním obdobím“ [periodo especial], jedná se o ekonomickou a potravinovou krizi, vzniklou v důsledku pádu Sovětského svazu v roce 1990 a ukončení hospodářské pomoci Kubě. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.politicaexterior.com/articulos/politica-exterior/cuba-la-peor-crisis-desde-los-anos-noventa/

[2] Více informací o „Kubánském hnutí mládeže pro demokracii“: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-actividades-movimiento-cubano-jovenes-por-la-democracia/32131.html

[3] Příběh Rolanda Rodrígueze Lobainy můžete nalézt v archivu Paměti Národa: https://www.pametnaroda.cz/en/lobaina-rolando-rodriguez-1969

[4] „Východní demokratická aliance“ [Alianza Democrática Oriental] je opoziční organizace podporující lidská práva, byla založena v roce 2004. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/126455.html

[5] Internetový zpravodajský portál „Cubanet“ byl založen v roce 1994. Jeho hlavním cílem je poskytovat alternativní informace a zprávy o situaci na Kubě. Jedná se o neziskové nezávislé periodikum. Oficiální stránka zde: https://www.cubanet.org/

[6] Příběh disidenta Yordise Garcíi Fourniera můžete nalézt v archivu Paměti národa: https://www.pametnaroda.cz/cs/garcia-fournier-yordis-1975

[7] Oficiální stránky „Vize Palenque“ [Palenque Visión] zde: https://palenquevision.com/

[8] Více informací o jednom z nejvýznamnějších aktivních opozičních hnutí na Kubě „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba] zde: https://www.unpacu.org/acerca-de/sobre-unpacu/

[9] „Kuba rozhoduje” [Cuba Decide] představuje významnou občanskou iniciativou během voleb na Kubě v roce 2019. Jejím cílem byla změna politického systému směrem k demokracii. Více informací ve španělském jazyce zde: https://cubadecide.org/que-es-cuba-decide/

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Paměť kubánského národa – nástroj pro transformaci kubánské společnosti ke skutečné svobodě

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Paměť kubánského národa – nástroj pro transformaci kubánské společnosti ke skutečné svobodě (Iva Fričová)