Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Alberto Yoan Arego Pulido (* 1988)

• nació el 1 de mayo 1988 en La Habana en República de Cuba

• estudió en una escuela élite de Cuba, el Instituto Preuniversitario Vocacional de Ciencias Exactas

• siempre le interesó el periodismo y la situación política internacional

• en el año 2007 fue aceptado por la Universidad de La Habana, donde estudió Periodismo y participó en las prácticas obligatorias en los periódicos oficialistas del régimen comunista

• por las constantes limitaciones en el periodismo cubano y por las persecuciones por ser homosexual, decidió en 2010 emigrar a España

• se graduó de Periodismo en la “Universidad de Sevilla” en 2015, continuó sus estudios de Máster en la “Universidad Internacional de Andalucía” y en la “Escuela de Periodismo de la UAM-El País”

• es periodista independiente dando la voz al pueblo cubano mediante el periódico “Diario de Cuba” y el blog “albertoarego.net”

• en 2020 se casó felizmente con su pareja, algo que nunca hubiera podido realizar en Cuba, ya que el régimen comunista paraliza el movimiento LGBT en la isla

• reside en Madrid, sus padres y hermano viven en los Estados Unidos de América

(česká verze příběhu následuje po té španělské):

“Lo siento mucho, pero no me arriesgo ir a Cuba, aunque no soy un delincuente, soy un periodista”, insiste Alberto Yoan Arego Pulido, defensor de derechos humanos quien decidió escapar del régimen comunista a España, desde donde da la voz al pueblo cubano a través de los medios independientes internacionales, y con sus reportajes sobre la vida en Cuba bajo las constantes represiones.

El machismo es fuerte en Cuba

Alberto Yoan Arego Pulido nació en La Habana en la República de Cuba el 1 de mayo de 1988. Describe su infancia como una etapa feliz, mientras que en su adolescencia se hicieron presentes las dificultades: “Quería conocer el mundo, hacer otras cosas, pero no teníamos dinero. Mis compañeros traían tenis Nike, yo tuve unos zapatos militares de toda la vida, estas cosas limitan a un adolescente”. Durante su adolescencia enfrentó acoso escolar por ser el homosexual y por la existente homofobia generalizada en Cuba. “Muchos años no pude salir de clóset, soy de una familia militar, no me entendían. Aparte, en mi barrio ofendían a los gais gritándoles: ‘la gaviota’ o ‘la paloma’ y se creía que se te puede pegar la homosexualidad, que los gais son personas flojas y no educadas, por eso yo siempre quería estudiar más”, explica la razón, por la cual confesó ser gay hasta sus 21 años. Alberto menciona que en Cuba existe una cultura machista muy sólida, basada en la postura de que los machos tienen más éxito y gozan de cierto reconocimiento en la sociedad cubana, muy por el contrario de las mujeres y las minorías, quienes batallan por sus derechos y respeto en la sociedad.

Siempre he querido ser el periodista

Como Alberto siempre tuvo claro querer ser periodista, dedicó un tiempo significante a los estudios y a la literatura. Cursó sus estudios de preparatoria en una escuela élite - en el Instituto Preuniversitario Vocacional de Ciencias Exactas, sin embargo, lo expulsaron del Instituto por deficiencias en la materia de química y fue obligado a entrar a un Bachillerato común, con carrera de filosofía marxista-leninista, donde los estudiantes tenían que cumplir cierto tiempo trabajando en el campo: “Los estudiantes representan una mano de obra barata, nosotros recogíamos guayabas y naranjas, supuestamente estábamos contribuyendo a la sociedad cubana”, recuerda. Después de finalizar sus estudios preuniversitarios, logró no tener que acudir al servicio militar y aprovechó este año en la preparación de su examen de la admisión a la Facultad de Comunicación de la Universidad de La Habana. En el año 2007 fue aceptado en la Universidad, sin embargo, atendiendo sus prácticas obligatorias en los periódicos oficialistas del régimen, en la “Juventud Rebelde”[1], en la “Agencia Cubana de Noticias”[2] o en la “Televisión Cubana”[3], se dio cuenta, que los límites del periodismo cubano no se pueden atravesar.

Los medios oficialistas de Cuba

Durante la práctica de Alberto en la “Juventud Rebelde”, según sus palabras, destacaban personas con mentes brillantes, gente con ideas que promovían el acceso a internet para la población cubana, sin embargo, las reuniones y el trabajo de los periodistas siempre estuvieron bajo la ideología y lupa del régimen comunista. “Un día, un chico propuso trabajar con el blog ‘Generación Y’ de Yoani Sánchez[4] [filóloga y periodista conocida por las críticas al sistema cubano] a este chico ya nunca lo volvimos a ver”, enfatiza el ambiente de los medios controlados por el régimen, donde al final solo comentan y publican los textos y libros de Fidel Castro. “En Cuba te autocensuras, puedes escribir sólo sobre la Revolución Cubana y sus héroes, no existe que tú decides el tema y lo vendes a la prensa a la que quieras. Al final, mucha gente en Cuba cede a lo que te pida el sistema, no hay opciones” describe cómo funcionan los medios de comunicación y añade, que muchos periodistas de su generación llegaron a estar cansados y frustrados de trabajar en la prensa oficial. Las limitaciones para los reporteros llevaron a Alberto a la decisión de abandonar el país.

Emigrar no es salir de Cuba y olvidar todo lo que aprendiste

En el año 2010 Alberto decidió emigrar a España y proseguir ahí con sus estudios de Relaciones Internacionales y Periodismo, aunque no ha podido liberarse de la frustración por el cambio a un mundo democrático: “Emigrar de Cuba no es salir de Cuba y quitarte de la cabeza todo lo que aprendiste”. Aparte de la mentalidad atrincherada del sistema cubano, Alberto se preocupaba por sus padres, quienes todavía vivían en Cuba. “Me tomó casi cuatro años desprenderme, al final gracias al acceso a la información”, comenta. En 2015 logró terminar sus estudios universitarios de Máster en Relaciones Internacionales en la Universidad Internacional de Andalucía y comenzó otro Máster en Periodismo en la Escuela de Periodismo UAM-El País, el cual le abrió muchas puertas en España. Terminando su segunda maestría y su trabajo para el periódico más importante de España, El País[5], en 2018 empezó a laborar para el blog “CiberCuba”[6]. “Todo el mundo me preguntaba que estaba pasando en Cuba, por fin tuve oportunidad de hablar sobre Cuba libremente, decir lo que estaban ocultando los periódicos oficialistas”, expresa con emoción, sin embargo, en el principio, Alberto tomaba muchas precauciones con los temas, ya que todavía estaba regresando a su patria para ver a su familia, la cual ya era “tachada” por el régimen por las actividades de Alberto. “En 2017 fui la última vez a Cuba, cuando se murió mi abuelo, mis papás ya emigraron a los Estados Unidos, lo siento mucho, pero a Cuba ya no me arriesgo a regresar, aunque no soy un delincuente, soy un periodista, admito que tengo miedo de enfrentar la persecución”, menciona Alberto.

Los cubanos viven en una burbuja

Alberto es un periodista reconocido con su propio blog[7]: “Me están contactando otros periodistas para hablar sobre Cuba. Estoy ayudando a los que sufren en Cuba, por lo menos, a darles voz”, acota, sin embargo, por sus acciones es objeto de ofensas de los seguidores del régimen cubano en las redes sociales, donde lo llaman “gusano” o “mercenario”.  Incluso varios ex compañeros de la “Juventud Rebelde” dejaron de hablarle por ser “marcado” en Cuba como contrarrevolucionario: “Ya no me cuentan el chisme, se alejaron de mí, porque trabajo en un periódico que va contra el sistema comunista”, comenta. Alberto lamenta la situación actual de los medios independientes en Cuba: “Cuba está en una burbuja. Mucha gente publica a favor del régimen. Yo desearía que esta burbuja se empezara a estallar. El Gobierno cubano no permite ningún debate, cuando un medio independiente saca una noticia, una semana después lo publica el Gobierno como una gran mentira”.

Cuba no quiere cambiar

En la vida personal Alberto está felizmente casado con su pareja como “marido y esposo”. “Que se logren los matrimonios del mismo sexo en Cuba veo muy difícil, aunque en 2019 salió noticia, que ‘Cuba va a ser el primer país en América Latina que permita matrimonios igualitarios’, pero es una mentira, no tiene ninguna explicación legal, ninguna base jurídica para las parejas gay”, añade a las declaraciones de Mariela Castro, directora del Centro Nacional de Educación Sexual de Cuba[8] e hija del expresidente Raúl Castro. “Mariela paraliza todo el Movimiento LGBT en Cuba. Cuando comparas con España, en Cuba ni los gais ni las mujeres tienen derechos seguros. Es incomparable, en España hay debate, tras el espectro político, en Cuba nada”, expone la situación de los homosexuales. La sociedad cubana está, según Alberto, polarizada: “Cuba no quiere cambiar, el que está dentro, ya está cansado e inactivo, viviendo en su burbuja. La oposición parece formada por unas filas dormidas, saben por dónde ir, pero son pocos y al final se logra muy poco”, agrega y cierra su testimonio: “A mí me gustaría soñar que Cuba en unos años fuera libre y todo, pero este cuento ya estamos viviendo mucho tiempo. No cambió nada ni con la muerte de Fidel Castro. La cosa no cambia. Sin embargo, ¡hay que seguir reafirmando la libertad, esto sí siempre”!

 

[1] Página del periódico oficialista del sistema comunista “Juventud rebelde” aquí: http://www.juventudrebelde.cu/

[2] Página del periódico oficialista del sistema comunista “Agencia Cubana de Noticias” aquí: http://www.acn.cu/

[3] Televisión Cubana o TVC, es la entidad encargada de la administración de la televisión pública cubana. Es una empresa estatal controlada y administrada por el Instituto Cubano de Radio y Televisión. Página oficial: http://www.tvcubana.icrt.cu/

[4] Yoanni Sánchez es licenciada en Filología, amante de la tecnología, la literatura y el periodismo. Vive en La Habana y se dedica al periodismo independiente y escribe blog de fama mundial “Generación Y”. Página oficial de blog aquí: https://www.14ymedio.com/blogs/generacion_y/

[5] El País es un periódico fundado en 1976 con la sede en Madrid. Ideología política es de centroizquierda. Es el periódico más leído en España, sino también muy popular globalmente, especialmente en América Latina. Página oficial aquí: https://elpais.com

[6] Página oficial del periódico independiente “CiberCuba” aquí: https://www.cibercuba.com/noticias

[7] El blog personal de Alberto Yoan Arego Pulido aquí: https://albertoarego.net/

[8] El Centro Nacional de Educación Sexual es una institución pública cubana dedicada a la educación y la investigación sobre la sexualidad humana. Es más conocido internacionalmente por su labor en la defensa de los derechos de las personas LGBT en Cuba. Más información aquí: https://suds.cat/es/con-quien-trabajamos/centro-nacional-de-educacion-sexual-cuba/

 

„Je mi to opravdu líto, ale neodvážím se vrátit na Kubu, i když nejsem žádný kriminálník, jsem jen novinář,“ vypráví Alberto Arego Pulido, který se rozhodl utéct před komunistickým režimem do Španělska, odkud se prostřednictvím nezávislého tisku a svých reportáží snaží promlouvat za kubánský lid, který na Kubě čelí nekončícímu útisku.

Zakořeněný machismus na Kubě

Alberto Yoan Arego Pulido se narodil 1. května 1988 v Havaně v Kubánské republice. Své dětství popisuje jako šťastné a veselé, zatímco své dospívání jako komplikované: „Chtěl jsem poznat svět, dělat i jiné věci, ale neměli jsme peníze. Moji vrstevníci nosili botasky Nike, já jsem měl celé své mládí jedny ošuntělé vojenské boty, tyto maličkosti děti velmi vnímají a omezují je.“ Během dospívání Alberto čelil kvůli své sexuální orientaci a rozšířené homofobii častému šikanování ze strany spolužáků. „Mnoho let jsem nemohl přiznat, že jsem homosexuál, pocházím z vojenské rodiny, nerozuměli by mi. Navíc tam kde jsem žil, na gaye pokřikovali a nadávali jim ‚la gaviota‘ [racek] nebo ‚la paloma‘ [holubice] a v obecném povědomí se věřilo, že homosexualita je nakažlivá nebo že gayové jsou líní a nevzdělaní, i proto jsem se vždy snažil studovat,“ vysvětluje důvody, proč se k homosexualitě veřejně přihlásil až ve 21 letech. Alberto také popisuje, že na Kubě je velmi silně zakořeněna machistická kultura [pojetí maskulinity, které říká, že muž by měl být za všech okolností dominantní, silný a emocionálně nedostupný], upřednostňující macho muže, kteří jsou v kubánské společnosti přijímaní jako vzor, oproti tomu ženy a společenské menšiny musejí o své postavení a uznání bojovat.

Vždy jsem chtěl být novinářem

Jelikož Alberto měl ve svém poslání být novinářem odjakživa jasno, věnoval většinu svého času studiu a literatuře. Byl přijat na elitní Gymnázium exaktních věd [Instituto Preuniversitario Vocacional de Ciencias Exactas], odkud byl ale kvůli prospěchu z chemie vyloučen a studia dokončil na standardním gymnáziu se zaměřením na marxismus a leninismus, kde byly také běžnou součástí studia povinné práce na polích: „Žáci představovali levnou pracovní sílu, s vnuceným přesvědčením o budování kubánské společnosti jsme sbírali guayaby a pomeranče,“ vzpomíná Alberto. Po ukončení střední školy byl osvobozen z povinnosti účastnit se vojenské služby a využil tento rok ke studiu na přijímací zkoušky na Fakultu komunikačních studií Univerzity v Havaně, kam byl nakonec v roce 2007 přijat. Během studia, a hlavně během povinné praxe v oficiálních zpravodajích a televizi, například v „Juventud Rebelde“[1], „Agencia Cubana de Noticias“ nebo „Televisión Cubana“ si naplno uvědomil, jak silná je cenzura na Kubě.

Oficiální noviny a zprávy režimu

Během povinné stáže v jednom z nevýznamnějších zpravodajů na Kubě v „Juventud Rebelde“ si Alberto všiml, že problémem žurnalistiky není nedostatek vzdělaných a inteligentních novinářů, ale že vše je posuzováno pod drobnohledem komunistického režimu. „Pamatuji si, jak jeden spolužák navrhl, abychom spolupracovali s blogem ‚Generación Y‘ [Generace Y] nezávislé novinářky a filoložky Yoani Sánchezové[2], potom jsme ho už nikdy neviděli,“ přibližuje prostředí mediálních komunikací kontrolovaných nastoleným systémem, kde jsou povolovány jen knihy a články o Fidelu Castrovi. „Na Kubě se musíš auto cenzurovat, hlavním tématem zůstává Kubánská Revoluce a její hrdinové, není to tak, že ty sám by sis vybral námět pro článek a ten pak prodal libovolným novinám. Nakonec se kubánští novináři spokojí s psaním článků pro režim, aby se uživili, nemají jinou možnost,“ popisuje fungování žurnalistiky a dodává, že mnoho kolegů jeho generace se unavení a znechucení rozhodli oficiální tisk opustit. Alberta uvedená omezení dovedli k rozhodnutí z Kuby odejít.

Emigrovat neznamená odjet a zapomenout na vše, co ses naučil ve své zemi

V roce 2010 se Alberto rozhodl emigrovat do Španělska a tam pokračovat ve studiu Mezinárodních vztahů a žurnalistiky. Přechod do demokratického režimu nebyl pro Alberta snadný: „Emigrovat z Kuby neznamená odjet a zapomenout na vše, co ses naučil ve své zemi.“ Kromě zakořeněné kubánské mentality se Alberto obával, co se stane s jeho rodiči, kteří zůstali na Kubě. „Trvalo mi asi čtyři roky, než jsem se oprostil od toho, co nám nalili do hlavy na Kubě, nakonec se mi to podařilo díky neomezenému přístupu na internet,“ dodává. V roce 2015 dokončil vysokoškolské studium Mezinárodních vztahů na Mezinárodní univerzitě v Andalusii a ve stejném roce zahájil další magisterský program žurnalistiky na Vysoké škole žurnalistiky UAM – El País. Po jeho dokončení začal pracovat pro nejdůležitější zpravodajský deník Španělska, pro „El País“[3], a v roce 2017 započal spolupráci s nezávislým internetovým portálem „CiberCuba“[4], což komentuje následovně: „Všichni se mě vyptávali, jaká je situace a co se děje na Kubě, konečně jsem měl příležitost vyjadřovat se o Kubě svobodně, to, co nám oficiální periodika na Kubě zakazovaly.“ Na začátku spolupráce Alberto vybíral témata opatrně, jelikož část jeho rodiny stále žila na Kubě a obával se o jejich bezpečnost – svým odchodem ze země je vystavil šikaně ze strany režimu. „V roce 2017 jsem byl na Kubě naposledy, když mi umřel dědeček, v té době už se rodičům podařilo emigrovat do Spojených států amerických. Je mi to opravdu líto, ale neodvážím se vrátit na Kubu, i když nejsem žádný kriminálník, jsem jen novinář, přiznávám, že mám strach opět čelit útlaku ze strany státu,“ lituje Alberto.

Kubánci žijí v bublině

V současnosti se Alberto řadí k uznávaným novinářům a píše svůj vlastní blog[5]: „Obrací se na mě další novináři a chtějí mluvit o Kubě. Věřím, že pomáhám těm, co stále žijí na Kubě, snažím se promlouvat za ně, zprostředkovat jejich hlas, když oni sami nemohou otevřeně nic říct,“ zdůrazňuje Alberto, i když je za svou činnost objektem urážek a nadávek příznivců komunistického systému na sociálních sítích, kde ho nazývají „gusano“ [červem] nebo „mercenario“ [podplaceným žoldákem]. Dokonce několik přátel z „Juventud Rebelde“ odsoudilo Alberta za jeho protirežimní výroky: „Už se mnou vůbec nekomunikují, odstřihli se ode mě, protože spolupracuji s novinami, které vystupují proti nastolené kubánské vládě,“ dodává. Alberto lamentuje nad současnou situací nezávislých novinářů ve své rodné zemi: „Kuba se nachází v bublině. Mnoho Kubánců se vyjadřuje v souladu s režimem. Já bych si přál, aby tato bublina začala praskat. Kubánská vláda nepřipouští žádnou debatu, jakmile nezávislý tisk zveřejní nějakou zprávu, týden na to se k tomu komunistický režim vyjádří jako k velké lži.“

Kuba se změnit nechce

V osobním životě je Alberto šťastně ženatý se svým partnerem. „Stejnopohlavní manželství na Kubě vidím velmi nereálné, i když v roce 2019 vyšla zpráva, že ‚Kuba bude první zemí v Latinské Americe, která dovoluje stejnopohlavní manželství,‘ ale je to jedna velká lež, neexistuje žádný legální rámec, žádný právní základ pro homosexuální páry,“ dodává k výrokům Mariely Castrové, vedoucí „Národního centra pro sexuální výchovu na Kubě“[6], která je shodou okolností dcerou bývalého prezidenta Raúla Castra. „Mariela úmyslně paralyzuje hnutí LGBT na Kubě. Když bychom porovnali se situací ve Španělsku, na Kubě gayové ani ženy nemají jistá práva. Je to nesrovnatelné, ve Španělsku existuje diskuse napříč politickým spektrem, na Kubě nic takového není,“ rozvádí podmínky homosexuálů. Podle Alberta je kubánská společnost rozvrácená: „Kuba se nechce změnit, ti, co tam zůstali, jsou už unavení a nečinní, žijí v bublině. Vypadá to, že opozice usíná, ví, kam směřuje, ale je jich málo a docílí výsledků jen částečně,“ dodává a uzavírá své vyprávění: „Sním o tom, že během několika let bude Kuba svobodná a všechno, ale tuto pohádku se šťastným koncem vyprávíme už příliš dlouho. Nic se nezměnilo ani když zemřel Fidel Castro. Věci se na Kubě nemění. Ale nemůžeme svěsit hlavu do klína, za svobodu musíme bojovat až do konce!“

 

 

[1] Oficiální stránky kubánského zpravodaje „Juventud Rebelde“ zde: http://www.juventudrebelde.cu/

[2] Yoani Sánchezová žije v Havaně a je nezávislou novinářkou. Založila svůj vlastní blog, dnes světově známý pro svou kritiku komunistického režimu, „Generace Y“ [Generación Y]. Oficiální stránka blogu: https://www.14ymedio.com/blogs/generacion_y/

[3] „El País“ je v současnosti největším španělským deníkem (mimo sportovní deníky). Hlavní redakce sídlí v Madridu. Oproti ostatním deníkům přináší více informací o mezinárodním dění a je prakticky jediným španělským tištěným deníkem dostupným v zahraničí. Stránky deníku zde: https://elpais.com

[4] Oficiální stránky nezávislého internetového periodika „CiberCuba” zde: https://www.cibercuba.com/noticias

[5] Osobní blog Alberta Yoan Arego Pulida zde: albertoarego.net

[6] Zprávy „Národního centra pro sexuální výchovu na Kubě“ [Centro Nacional de Educación Sexual de Cuba] ve španělském jazyce zde: https://suds.cat/es/con-quien-trabajamos/centro-nacional-de-educacion-sexual-cuba/