Vlasta Voskovcová

* 1950

  • „Jak na tebe působil Pavel Tigrid?“ „No ten na mě působil bezvadně. Ten byl úplně nad takovými věcmi.“ „Ten patřil k té první emigraci?“ „Ten patřil k té první, ale vždycky byl v kontaktu. Někteří emigranti z roku 1948 se stranili, byla tam cítit zapšklost. U některých. To Pavel Tigrid. absolutně ne. Vždy byl v kontaktu s lidmi, lidi za ním jezdili, i když to bylo velmi riskantní a jeho velmi zajímalo, co se děje v Československu. Tam vždycky bylo cítit nějakou kontinuitu, s ním to bylo bezvadný.“

  • „Jenže, to byla taková dobrodružná [epizoda]. Byla amnestie [pro emigranty] v Čechách, v roce 1973. A můj bratr [v Československu] zůstal, nemohl se dostat ven. Zavřeli hranice. Já jsem se vdala a jela jsem tam [do Československa]. Předtím jsem žila s Petrem Králem, ale nevím, jestli mám říkat ty soukromé věci. A ten mi vždycky vyprávěl o Prokopovi [Voskovcovi]. Prostě jsem přijela, ale asi o dva dny později, protože musel být výjezd z Francie, bylo to složitý. A ještě já jsem [v Československu] zůstala, protože mě odsoudili šilenou rychlostí. Na rok vězení, zabavení majetku. A tady [ve Francii] mi přísahali na [československém] konzulátu, že to je v pořádku, že budu amnestovaná. A nebyla. Samozřejmě to byla lež. To je jedno. Nelituji toho ostatně. Protože jsem se hned seznámila s Prokopem [Voskovcem]. Tak jsem zůstala nějak z lásky. Ale znovu mě soudili a znovu mě odsoudili. Pak jsem dostala až skoro po roce amnestii prezidenta, to byl Husák [myslí Svoboda], který umíral, nevím, kdo to za něj podepsal. A francouzský konzul mně řekl: ,Okamžitě odjeďte, je to špatný.’“

  • „A mezitím se Prokop [Voskovec] dozvěděl, co se stalo. A oni mě hned vezli k Apolináři na venerologické oddělení. Tam byli lidi, kteří tam šli dobrovolně, a pak lidi, co byli za mřížemi. Tak mě hned vezli za mříže, aby zjistili, jestli mám nějakou chorobu. To byla opravdu radost! Policajti říkali: ,To vám nezávidíme'. Říkala jsem si, tak proč mě tam vezete? Ale Prokopovi jsem stačila říct, kam mě vezou. Také můj advokát se o tom dozvěděl a okamžitě podal stížnost. Tam jsem byla skoro dva týdny.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Voskovcová Vlasta

    (audio)
    délka: 02:31:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Collection of interviews of the ÚSTR
  • 2

    Paříž, 24.11.2025

    (audio)
    délka: 03:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Stories of the 20th Century TV
  • 3

    Paříž, 24.11.2025

    (audio)
    délka: 01:01:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Stories of the 20th Century TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

They wouldn‘t let me go back to France for a year.

Vlasta Voskovcová in 2012
Vlasta Voskovcová in 2012
zdroj: ISTR

Vlasta Voskovcová was born in Pelhřimov on 12 May 1950. She grew up in Třebíč where she graduated high school in 1968. She left Czechoslovakia one year after the August 1968 occupation, before the borders were closed. She studied painting at the Beaux Arts School in Paris from 1970 to 1974. She returned to Czechoslovakia after the amnesty for émigrés in 1974 to take care of family affairs. However, she was arrested at Ruzyně airport and then prosecuted for emigration. The police even tried to charge her with prostitution. She was only allowed to leave Czechoslovakia a year later on the basis of a presidential pardon and an intervention from France; by then, she had been a French citizen. Together with her husband Prokop Voskovec, she worked with the Svědectví (Testimony) magazine and was involved in the activities of the Ford Foundation in support of intellectuals in Eastern Europe. She still exhibits her paintings in France, Belgium and the Czech Republic.