zdroj: natáčení Post Bellum
Stáhnout obrázek
Stáhnout obrázek
Zdeňka Dudrová
* 1939
-
„Když přijeli esenbáci pro tatínka, zavřít ho, tak nám udělali soupis všeho. Kolik máme prostěradel, kolik máme ručníků. Nezapomenu… Bratr byl s tatínkem a řekl mi: ,Utíkej za maminkou, ať tam není sama.‘ Já přijdu nahoru do poschodí, kde byla ložnice. Takový dvacetiletý kluk v uniformě vyhazoval všechno prádlo a křičel na maminku, kde má zlato. Že prý když ho najde, bude to ještě horší. Maminka říká: ,Kde bych měla zlato?!‘ My jsme peníze dávali do hospodářství, do strojů, ne do zlata. Ne, prý: ,Vy máte zlato!‘ On jí tykal a maminka mu musela vykat.“
-
„Potom tam zůstalo asi osm prasat kolem šedesáti kilogramů. Tatínek šel třikrát na okres [žádat o svolení], aby ta prasata mohl dát na jatka. Že není čím je krmit. My jsme neměli co jíst. Takže třikrát šel na okres, ale to prostě neexistovalo. Tak chcíplo jedno prase, druhý den další. V tom okamžiku hned přijeli pro tatínka, aby ho za to zavřeli. V Roudnici na náměstí byla za výlohou tatínkova fotografie, že prý kulaci sabotují, aby pracující lid neměl co jíst.“
-
„Byl rok 1952. Před žněmi nám vzali všechny stroje, odvezli je. Potom nám je dali, až když bylo zrno napolovic pryč. A takovéhle věci. Oni nás prostě zlikvidovali. A potom přišli esenbáci, tedy milicionáři, a všechno krmné obilí pro drůbež a pro dobytek do mrtě vymetli. Tatínek s bratrem jim to museli snášet. Oni stáli na dvoře, pokuřovali a smáli se, jak kulaci musejí poslouchat.“
- Celé nahrávky
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.