Ivan Vaško

"(Rodiče) byli vyloženě zemědělci. V Bosně jsme měli takové hospodářstvíčko, pár korců pole a nějaké to prase, nějakou tu kravičku. Takhle jsme tam vyžívali a pracovalo se na tom, aby zkrátka bylo líp a líp. Tam jsme s těmi domorodci normálně vegetovali bez problémů, to byli většinou dobří sousedé. Ale problém byl, když přišla druhá světová válka v těch čtyřicátých, třicátých devátých a dál, jako když do těch domorodců píchne jehlou. Všichni najednou... zkrátka společnost se rozkastovala. Tam byli tři náboženství, byli tam pravoslavní, to byli Srbové, pak tam byli Chorvaté, to byli většinou katolíci, a pak tam byly zbytky muslimů, kteří ztratili nadvládu o století dřív. Ale zůstali tam usídlení, měli tam své kostely – džamije, jak tomu říkali, minarety –."

"My jsme sem přijeli posledním transportem roku 1946, to už bylo po válce. To už bylo po válce. A prakticky tam byl rozpor u mých rodičů, že maminka chtěla do Čech zpátky, poněvadž jak skončila válka a tady se odsunuli Němci, bylo tady spoustu prázdných usedlostí, které chtěli dosídlit. A proto lákali nás Čechy ze zahraničí, abychom se vrátili do Čech a začali hospodařit na gruntech po Němcích."