Metoděj Vaňous

* 1934

  • "Měl vytetovaný číslo na ruce... Já jsem to vnímal jako dítě, byl jsem šťastný, že je doma (pozn. otec se vrátil z KT Buchenwald). Ale ne na dlouho, protože ti samí, co ho udali (pozn. gestapu), tak když se staral, aby mu vrátili tu tiskárnu, tak tam udělali závodní radu a udali ho, že spolupracoval s Němci. Že se tam tiskly německý věci a tak byl povolaný... existovaly tenkrát lidový soudy a jeden z těch posledních měsíců, mám dojem, že to bylo nějak na jaře nebo já už nevím. Prostě ho odsoudili na tři roky a zavřeli ho. Nešel vůbec domů. A tím pádem nám taky všechno sebrali. Zase, zkonfiskovali všechno i vilu. A začali jsme platit ve svým domě nájem. A asi za půl roku, sestra a právníci a maminka, se prostě postarali o to, že byl obnovený proces, ty lidový soudy skončily nějak v červenci a byl obnovený proces. To znamená, že ho pustili domů a čekalo se na další soud. A mezitím, vrátil se nějak těsně před Vánocemi 47. No a potom přišel únor 48 a soud ještě nebyl, tak táta věděl, o co jde, takže odešel a dostal se do lágru v Německu. On přešel hranice. Nějak se mu to podařilo a byl v lágru nějakou dobu v Německu. Pak byl asi tři roky v Itálii v lágru. No a to už nám psal, ale tajně, protože my jsme nevěděli, kde je."

  • "V noci se tam utábořili němečtí zajatci. Já nevím jestli sedmého, osmého. A tu noc trošku padal sníh, přestože všude kvetlo. A ráno, když se zvedli, tak tam zbylo pár mrtvých vojáků. Pár těl tam bylo a bylo to pokropený sněhem. Na to si pamatuju, že jsem se na ně díval z okna, na ty zajatce. No a viděl jsem ledasco...jak mlátili, třeba naše rudá garda, ty RG, co měli pásky na rukávech. Jak mlátili zajatce, nebo ty údajný...civilisty Němce, i ženský. Jak je honili potom, plivali na ně. To nebylo hezký. To nejsou hezký vzpomínky. Dokonce jsem šel...jak byla Ringhofferova Tatra, dneska Anděl, ten nákupák, tak tam byla ulice, která navazovala na Kartouzskou. No a tam byl, do dneška tam snad je plot, takový železný. A tam jsem viděl, že přehodili nějakýho Němce, mrtvýho, přes ten železný plot a ležel tam na té stráni za plotem. To jsou takový vzpomínky, ošklivý."

  • "Prostě snažil se, aby nemusel tisknout věci, které byly moc proněmecký. Nařizovali mu tisknout nějaké letáky, to odmítl a to mu zlomilo vaz. Tenkrát byl ředitel Orbisu, to byl vrchní přes pražský redakce, Rudl. A ten ho přišel zatknout ještě s nějakým gestapákem, to si pamatuju jako dneska. Já jsem jim šel otevřít...si ho odvedli. Prostě snažil se...bylo to na udání vlastních zaměstnanců, jak se potom zjistilo. Táta už to zjistil, přiznali se mu, nějaký Boháč a Rada, ti ho udali. A před tím zatčením na něj (otce) byly posílány všelijaký kontroly, jestli nemá zásoby papíru, na benzín, chemikálie a takové věci. Táta už tušil, že se schyluje k tomu (zatčení). Jaký to pro vás bylo? Pamatuju si to, mám je před sebou, ty dva. Šel jsem jim otevřít, zazvonili, bylo to v poledne, po obědě. A od té doby jsem tátu viděl, až když se vrátil, tuším 21. května 1945. Ani jsem ho nemohl poznat, pomalu."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 19.02.2026

    (audio)
    délka: 02:02:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 20.02.2026

    (audio)
    délka: 55:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Až se ti jednou bude dařit velmi špatně, přečti si tyto řádky

Metoděj Vaňous
Metoděj Vaňous
zdroj: archiv pamětníka

Metoděj Vaňous se narodil 24. července 1934 v Praze. Jeho otec Artur Vaňous byl významným pražským podnikatelem, v roce 1924 založil nakladatelství Rodina, které kromě jiného vydávalo v té době velmi populární časopis List paní a dívek, dětský komiks Punťa a také knižní řadu známou jako ‚červená knihovna.‘ Artur Vaňous byl bratrancem novinářky Inky Bernáškové, jejíž protinacistickou odbojovou činnost finančně podporoval. Sám byl také členem nekomunistické odbojové skupiny ‚Podzemní sdružení věrných vojáků Věrný pes.‘ Odmítal plnit zakázky na výrobu proněmeckých tiskovin, za což byl v únoru 1943 zatčen gestapem. Během výslechů v sídle pražského gestapa byl vězněn v pankrácké věznici a poté deportován do koncentračního tábora Osvětim. V březnu 1944 byl převezen do koncentračního tábora Buchenwald, kde se dočkal osvobození a vrátil se domů. Pro svého syna krátce po válce sepsal knihu vzpomínek, kterou uvozuje větou: ‚Až se ti jednou bude dařit velmi špatně, přečti si tyto řádky.‘ Němci rodině zabavili majetek, tiskárnu i rodinnou vilu. Metodějova maminka Meta Vaňousová byla německé národnosti, zastávala ale výrazné protinacistické postoje a přihlásila se k československému občanství. Metoděj má mnoho dětských vzpomínek na období války i její konec, kdy se jako jedenáctiletý chlapec zapojil do stavění barikád k obraně Prahy. Otec se po návratu z koncentračního tábora snažil získat rodinný majetek i tiskárnu zpět, v roce 1947 byl ale znovu zatčen a odsouzen ke třem letům za údajnou kolaboraci s Němci. Po třech měsících, přesněji na konci roku 1947, byl Artur Vaňous z vězení propuštěný a čekal na revizi soudu. Na začátku března 1948, těsně po komunistickém puči, opustil Artur Vaňous ilegálně republiku, jeho syn se s ním již nikdy nesetkal. Artur Vaňous zemřel v roce 1968 ve Spojených státech. Po otcově emigraci byl rodině znovu konfiskován veškerý majetek. Metoděj byl kvůli svému ‚buržoaznímu‘ původu vyloučen z gymnázia, vyučil se tiskařem. Profesi se věnoval po celý život. Po roce 1989 byl rodině všechen majetek navrácen. V roce 2026 žil Metoděj Vaňous v Praze.