Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Přemysl Tvrdoň (* 1944)

• narozen 16. května 1944 v Brně do rodiny technického úředníka

• konec války strávil v Lažánkách, protože rodina bydlela v sousedství brněnské Zbrojovky, která byla častým cílem bombardování

• otec odmítl vstoupit do komunistické strany, byl proto zbaven funkce a v zaměstnání zůstal na pozici asistenta za méně peněz

• v roce 1953 přišla rodina o veškeré úspory, za které chtěla koupit dům

• vyučil se mechanikem kancelářských strojů, po vojně si dodělal výuční list na ofsetové tiskárny a pracoval v Brněnských tiskárnách až do odchodu do důchodu

• v roce 2022 žil pamětník v Brně

V srpnu 1968 jsme brečeli

„Ráno otec pustil rádio a tam hlásili, že v noci překročila naši státní hranici vojska Varšavské smlouvy,“ vzpomíná na srpnový den před více než padesáti lety Přemysl Tvrdoň. Ten se – vysílání navzdory – vypravil do práce jako každého jiného dne. „Bydleli jsme celkem blízko letiště, a tak bylo slyšet, jak tam dosedají těžká letadla,“ vzpomíná pamětník na cestu do práce, kde byl už velký zmatek, nepracovalo se a všichni šli zase domů.

Okupační vojska byla v Brně ubytována v bývalé věznici na Cejlu, kolem které Přemysl Tvrdoň chodil do města. „Byla tam spousta lidí, já teda taky, a všichni na ně křičeli a nadávalo se jim“ (okupačním vojákům). Pamětník se dal do řeči s jedním vojákem, byl to Bělorus z Minsku. Ten mu říká: „Já druh, ty druh.“ Přemysl Tvrdoň mu na to odpověděl: „Žádný druh, tys na mě přišel s tímto“ – a bouchnul ho do samopalu, který měl voják zavěšený na prsou. Voják posmutněl a pak ho jeho velitel poslal pryč.

Přemysl Tvrdoň vojáka z Běloruska ještě párkrát potkal, neboť kasárna byla na trase do centra, kam často chodil i se svojí milou, budoucí manželkou. „Chodil jsem pěšky domů a všude se motaly sovětské tanky, nebylo to nic příjemného,“ uzavírá pamětník své vzpomínání na srpnovou invazi roku 1968.

Přesun rodiny z bombardovaného Brna do Lažánek

Přemysl Tvrdoň se narodil 16. května 1944 v Brně do rodiny technického úředníka, matka byla v domácnosti. Události spojené s koncem druhé světové války mu barvitě vyprávěla o šest let starší sestra, která si už leccos pamatovala. „U strýčka na Slovákové vedle picla bomba a hořelo tam,“ vypráví pamětník zprostředkované vzpomínky své sestry.

Rodina bydlela v blízkosti Zbrojovky, kde se vyráběly zbraně. V oblasti tak hrozily nálety a několikrát se stalo, že bomba dopadla v sousedství. „Bouchlo to do školy, zničilo nám to tělocvičnu. Až jsem začal chodit do školy, tak pořád ta tělocvična nebyla opravená, byly tam jen takové sloupy,“ vzpomíná pamětník na pozůstatky po bombardování.

S blížící se frontou a nálety se rozhodli přesunout ke známým do Lažánek. Matka s dětmi – Přemyslem Tvrdoněm coby malým miminkem a jeho sestrou – bydlela v Lažánkách, zatímco otec zůstal v Brně, chodil do práce a za rodinou docházel pouze o víkendu. Protože tenkrát nebyla síť brněnské veřejné dopravy hustá tak, jak ji známe dnes, otec pamětníka dojel veřejnou dopravou pouze do Komína, odkud se vždy v sobotu ráno vydal pěšky přes brněnskou přehradu a Veverskou Bítýšku do Lažánek za rodinou, aby se v neděli odpoledne vracel stejnou cestou zpět.

Sny o vlastním bydlení rozbořila měnová reforma

Protože otec odmítl vstoupit do Komunistické strany Československa (KSČ), byl zbaven funkce technického úředníka a zařazen na nižší pozici, s čímž souviselo i snížení platu. Rodina tedy nikdy nepatřila mezi bohaté, nicméně rodiče měli něco našetřeno a zvažovali koupi domu v Židenicích, ve kterém byli doposud v pronájmu. „Něco naši měli, něco by půjčil strýček Václav nebo strýc Míra a nějak by se to dalo dohromady,“ popisuje pamětník přípravu koupě rodinného domu. „Jenže to už byl prezidentem Zápotocký, který tvrdil, že měna nepadne, že to roztrušují nepřátelé našeho státu! A za pár dní, bum! Padla měna, naši přišli o všechno a už se z toho nikdy nevzpamatovali,“ líčí pamětník smutný konec rodinného snu o vlastním bydlení.

Dubček a čokolády z ciziny

Chmury způsobené komunistickým režimem i měnovou reformou otec i syn rozptylovali hudbou. Otec Přemysla Tvrdoně zpíval v ochotnickém divadle a pamětník tam hrál. Otec chodil vypomáhat i do Národního divadla do sboru a díky tomu se i sem tam podíval do ciziny. „Vždycky něco přivezl. Celá taška byla jen čokoláda, to tehdy u nás vůbec nebylo,“ usmívá se pamětník při vzpomínce.

Přemysl Tvrdoň nebyl, jak sám říká, studijní typ. Nepřidalo mu ani to, že neměl ideální kádrový posudek, neboť s otcem, coby úředníkem, neměl žádaný dělnický původ. Vyučil se na mechanika kancelářských strojů a krátce po konci studia nastoupil na vojnu, nejdříve do Bechyně, poté na poddůstojnickou školu do Popradu a pak zpět do Bechyně. Začátky na vojně popisuje pamětník jako katastrofální: „Ten první den, co nás dali na ubikaci, tak jsem si říkal, že dva roky nepřežiju.“ Nakonec si ale na vojně zvykl a poslední rok vojny se mu naopak velmi líbil.

Na krátké období nástupu reformních komunistů vzpomíná pamětník velmi rád. Zejména si oblíbil Alexandra Dubčeka, ale hlavně závan svobody, kterou s sebou tehdejší doba přinesla. O to hůř na něj pak dopadla invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. „Tehdy jsme brečeli,“ popisuje pamětník svoje tehdejší emoce bez obalu.

Jak chutná pendrek

Přemysl Tvrdoň se ženil v prosinci roku 1968. Vzpomíná, že se nic nedalo sehnat. „Já jsem měl o číslo menší boty, protože se černé boty v mojí velikosti nedaly sehnat!“ vypráví se smíchem. „I ty prstýnky, to bylo nějaké méně hodnotné karátové zlato, všechno bylo vybrané,“ dodává.

Rok po invazi se šel i s manželkou podívat na náměstí Svobody na protesty spojené s výročím okupace. „Stál jsem bokem, ale přišel policajt a dostal jsem ránu pendrekem. Tak jsem alespoň poznal, jak chutná pendrek,“ směje se pamětník po letech.

Svobody se přece jen dočkal, jen si na ni musel ještě pár desítek let počkat. V roce 1989 Přemysl Tvrdoň zvonil i s manželkou na tomtéž náměstí, kde v minulosti dostal pendrekem, klíči. Na období sametové revoluce vzpomíná jako na období velkého nadšení. Radost měl pamětník i ze zvolení Václava Havla a prvních svobodných voleb. Co se mu naopak příliš nelíbilo, bylo rozdělení Československa v roce 1993.

V roce 2022 žil Přemysl Tvrdoň v Brně.