Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

PhDr. Bohumil Svoboda (* 1924  †︎ 2020)

Chtěl jsem režírovat filmy, totalitní režim mi ale podkopával nohy

  • narodil se 28. září 1924 v Brně

  • v roce 1930 se rodina přestěhovala do Prahy 6

  • maturoval na gymnáziu v roce 1943, totálnímu nasazení se vyhnul

  • za války pracoval v Nationalfilmu jako asistent, toužil být režisérem

  • po válce studoval filozofii, v roce 1947 se přihlásil na nově založenou FAMU

  • v roce 1947 vstoupil do lidové strany

  • v roce 1948 neprošel politickými čistkami a z FAMU ho vyhodili

  • byl asistentem režie na Barrandově

  • po vojně v roce 1953 dokončil studia na filozofické fakultě

  • z politických důvodů ho v roce 1958 vyhodili z Barrandova, později i z Filmového studia Gottwaldov

  • pracoval jako pomocný dělník

  • na přímluvu lidovců ho vzali do Laterny magiky, s níž byl v roce 1968 v Texasu

  • v letech 1969–1971 žil s rodinou v Texasu, pracoval v Dallas Theater Center

  • po návratu do Československa byl redaktorem přílohy deníku Lidová demokracie

  • za trest přesunut do týdeníku Naše rodina

  • byl ve styku s katolickým disentem a podzemní církví

  • v listopadu 1989 byl zvolen prvním místopředsedou Československé strany lidové

  • v roce 1994 založil Občanské sdružení Karel IV.

  • psal biografická díla o katolických osobnostech v komunistickém režimu

  • zemřel 30. června 2020

Bohumil Svoboda, filmový scénárista a můj dědeček vypráví o svých zážitcích z období druhé světové války a připojuje k nim i historické souvislosti, aby si každý mohl jeho vzpomínky spojit s událostmi, které v té samé době probíhali v Evropě.

Můj dědeček začíná své vyprávění popsáním svých pocitů a pocitů lidí, se kterými byl ve styku v době mezi podepsáním Mnichovské dohody a napadením polska německem. On sám v této době byl studentem gymnázia.

Také nás provází chvílemi kdy obyvatelé protektorátu zjišťují pravdu o takzvaném Molotov-Ribbentrop paktu.

Později se dostává do více osobních záležitostí, počínaje svou maturitou a prvním zaměstnáním v obchodě s filmovými potřebami. Následně se dostane do divadla, které ho už kompletně nasměruje na cestu do kulturních vod. Tak s odstupem času dostává k práci u fimu kde potkává například Miroslava Cikána, který se na dlouhá léta stane jeho kolegou ve filmové branži.

Své vyprávění zakončuje osvobozením Prahy sovětskou armádou.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století TV