Stanislav (Станислав)

* 1983  

  • “Dřív mě to neděsilo, naopak, spíš mě to utvrzovalo v tom, že režim, který je v zemi dnes, je horší než fašismus. Protože fašisté ničili cizí národy a náš režim bojuje proti svému vlastnímu národu, ačkoliv ho má podle všech pravidel a zákonů chránit. Otázka, zda se příslušníci speciálních jednotek OMON přidají na stranu protestujících, je složitá. Oni mají už tak ruce po lokty od krve. Proto nás budou bít až do posledního člověka.”

  • “Ohromný dík patří lékařům, že mě postavili na nohy a za to, jak byli se mnou solidární. Zástupce primáře mě vítal slovy: 'Stanislave, ať žije Bělorusko!' A říkal to bělorusky! Primář mě měl přeložit z jipky na oddělení, ale schválně mě tam držel. Ačkoliv už jsem ho sám prosil, protože jsem si připadal jak na samotce. Řekl mi, že už se o mě zajímali a že na jipce mě nemohou zatknout a odvézt do vězení.”

  • “Slyšel jsem houkačky na druhé straně ulice, kudy jela dopravní policie a anton. Když zastavili, vyskákali z antonu 'kosmonauti', nejspíš to byli členové speciální jednotky 'Almaz' běloruského ministerstva vnitra, protože mají základnu nedaleko toho místa. Zavtipkoval jsem: 'Pojďte, kamarádi, na pomoc policii!' Připojili jsme se ke skupince lidí na demonstraci, bylo nás asi třicet až čtyřicet. Lidé se chovali naprosto normálně, nevrhali se na příslušníky, nic na ně neházeli, jen stáli a provolávali standardní běloruská hesla jako 'Zahoďte štíty a připojte se k národu'. Asi za pět minut se štíty rozestoupily a zazněl první výstřel. Všiml jsem si, že asi pět sedm metrů ode mě upadl nějaký muž. Všichni byli v šoku, copak je tak snadné střílet do lidí? Neudělal jsem nic, co by bylo důvodem, aby po mně stříleli. Jen jsem zakřičel: 'Chováte se jako zvířata, co to děláte!?' Štíty se opět rozestoupily a oni na mě vystřelili. Otočil jsem se, abych poodešel stranou, a dostal jsem ještě jeden zásah do zad.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 19.11.2020

    (audio)
    délka: 00:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Rozvoj historické paměti Běloruska
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

To jsme my, ti neuvěřitelní Bělorusové

Stanislav
Stanislav
zdroj: Praha

Stanislav se narodil v roce 1983 ve městě Slonim v Grodnecké oblasti v Bělorusku, tehdy ještě v Běloruské sovětské socialistické republice. Maminka pochází z vesnické rodiny žijící původně ve vesničce Parfenoviči v Mostovském rajonu Grodněcké oblasti. Pracovala jako švadlena v slonimské Továrně uměleckých výrobků. Otec, voják z povolání, zemřel nešťastnou náhodou v roce 1987. Stanislav má starší sestru. Na základní škole se věnoval lehké atletice. Od roku 1998 žil na internátu Učiliště pro budoucí olympioniky ve městě Vitebsk, které vystudoval s výborným prospěchem v roce 2003. V roce 2008 vystudoval s červeným diplomem Univerzitu tělesné výchovy. Dva roky pracoval na základě státní umístěnky jako trenér lehké atletiky ve městě Slonim. Později se přestěhoval do Minsku, kde pracoval na různých pozicích. Po zveřejnění výsledků prezidentských voleb, které se konaly 9. srpna 2020, se zúčastnil poklidné protestní akce. Byl dvakrát postřelen příslušníky běloruských zásahových jednotek OMON. V minské městské nemocnici č. 4 ho dvakrát operovali. Do České republiky přijel na léčení v rámci vládního zdravotně humanitárního programu MEDEVAC.