Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Lubomír Spálenka (* 1950)

• narozen 30. června 1950 v Řepích

• vyučen strojním zámečníkem na Zličíně u Stavebních strojů

• pracoval jako opravář grejdrů, později jako řidič z povolání

• v roce 1972 se přidal v Řepích k dobrovolným hasičům

• 40 let dělal velitele dobrovolných hasičů v Řepích

• v listopadu 1989 se účastnil demonstrace na Václavském náměstí

• od roku 1992 soukromě podnikal

• v roce 2025 žil v Řepích

Lubomír Spálenka, rodák z pražských Řep, jako mladý aktivně sportoval. V obci fungoval sokol, fotbalový klub a spolek dobrovolných hasičů. Díky sportu se dostal k místním hasičům, kterým nakonec zasvětil svůj život.

Maminka prchala před Rusáky

Narodil se 30. června 1950 ve starých Řepích do dělnické rodiny. V okolí tehdy nestály ještě žádné panelové domy a Řepy patřily pod Prahu - Západ, s kamarády trávil většinu času hrami venku. Maminka pracovala v zámečnickém centru Jaso, kde se vyráběly visací zámky. Její syn jezdil od podniku na letní pionýrské tábory do Desné. Motorlet v Jinonicích, kde pracoval tatínek, pořádal pionýrské tábory pro změnu ve Zbirohu, tak jezdil i tam. 

Po základní škole se vyučil strojním zámečníkem u Stavebních strojů na Zličíně a v podniku zůstal na pozici opraváře grejdrů. Práce ho moc nebavila, byla pro něj příliš jednotvárná. Když opravnu zrušili, pokračoval v podniku jako řidič z povolání. 

Po vpádu sovětských vojsk do Československa v srpnu 1968 byl jako mnoho dalších lidí zaskočen. Nečekal, že se něco takového může stát, a na protest otáčel s kamarády cedule, aby vojáci nikam netrefili. V Řepích byla vzhledem k blízkosti letiště situace dost nebezpečná, tanků v ulicích bylo opravdu hodně. „A bohužel jednou se tady stalo, že máti musela prchat opravdu vehementně, aby se dostala k baráku, protože z toho jednoho tanku, který byl tady na té Slánské, tak už se vojáci snažili za ní vypravit.“

Jediným ochranným oděvem byly montérky a holínky

Lubomír Spálenka odmala sportoval, věnoval se gymnastice a především fotbalu. Dobrovolní hasiči z Řep půjčovali fotbalistům větší auto, aby mohli společně jezdit na zápasy mimo obec. Když naopak potřebovali hasiči s něčím pomoci a něco opravit, pomáhali jim fotbalisté. V roce 1972 omlazovali místní kolektiv, tak se k nim přidal a už u toho zůstal. Každý týden se scházeli na výcvik a údržbu techniky, každý měsíc absolvovali povinná školení. 

Zpočátku měli mizerné vybavení, jejich pracovním oděvem byly montérky a holínky, a tak nejezdili k žádným větším požárům, maximálně uhasit nějaký stoh, strniště nebo někde pomoci odčerpat vodu. Časem se měnily a zpřísňovaly bezpečnostní předpisy a s nimi se postupně zlepšovalo jak vybavení jednotlivců, tak i vybavení samotné hasičské zbrojnice. Přibyla cisterna, plošina a větší vozy pro posádku. K největšímu zásahu v životě jel v červenci 1977, kdy se v Praze Na Beránku převrátila cisterna s benzínem, který začal vytékat a hořel. „V cisterně bylo přes šestnáct tisíc litrů benzínu, tekl z kopce dolů směrem k Motolu a naším úkolem bylo zabránit tomu, aby něco nevybuchlo a škody tak nebyly ještě větší. Zasahovali jsme tam tehdy sedm hodin,“ popisuje pamětník. 

Oheň lze uhasit, ale vodu zastavit nejde

Koncem 70. let se stal Lubomír Spálenka velitelem řepských dobrovolných hasičů, jeden čas zastával i funkci velitele dobrovolných jednotek na území Prahy. Pokud by jejich jednotku povolali, mohli působit po celé republice, ale zásahy většinou probíhaly v Praze a okolí. 

Při povodních v roce 1997 na Moravě pomáhal týden se svojí jednotkou v Uherském Hradišti, kde po kontrole statikem čerpali vodu z domů, které nebyly určeny k demolici. O pět let později zasáhly ničivé povodně samotnou Prahu. Lubomír Spálenka koordinoval po tři týdny dobrovolné sbory z celé Prahy a okolí. 

V roce 2014 se Řepy dočkaly nové hasičské zbrojnice. Ta původní totiž byla v domě, který komunisté v roce 1947 zabavili místnímu obchodníkovi. Po revoluci se dům v restituci vrátil původním majitelům, kteří v něm hasiče nechali, ale ti museli platit nově vysoký pronájem. „Zjistili jsme, že nás nová zbrojnice vyjde v konečném součtu levněji než ten pronájem. Dnes se tam pořádají dny otevřených dveří, a kdo chce, toho zbrojnicí provedu i jindy po domluvě.“

Hasičská tradice má v rodině pokračovatele

V listopadu 1989 se pamětník účastnil demonstrace na Václavském náměstí, porevoluční vývoj ho ale zklamal. „Mrzí mě strašně, že se nepovedl rok 1968, protože v té době tady v té republice bylo ještě plno bývalých hospodářů, živnostníků a tak dále, kteří tedy samozřejmě o ty živnosti přišli. A podle mého názoru by se ta republika bývala dávala lepší dohromady, než po tom roce 1989, kdy z toho bohužel profitovali někteří jednotlivci,“ říká. Krátce po revoluci zaniklo u Stavebních strojů oddělení dopravy a pamětník začal podnikat. Jak říká, prací dobrovolného hasiče se totiž nedá uživit. 

Přesto pracoval jako velitel místních hasičů až do svých sedmdesáti let a i dnes jim pomáhá, kde mu síly a rozum stačí. Místní hasiči vedou kroužek pro děti už od šesti let, pořádají memoriály a účastní se celorepublikových soutěží v hasičském sportu. „Musím říci, že rodina mě v tom vždycky podporovala, i když je práce hasiče nebezpečná. Manželka nikdy nedávala najevo, že o mě má strach, i když ho určitě měla,“ říká Lubomír Spálenka. „Dneska dělají hasičský sport obě moje vnučky, tak tradice v rodině pokračuje.“ V roce 2025 žil v Řepích.