Tatiana Jevgenievna (Татьяна Евгеньевна) Severiněc (Северинец)

* 1954  

  • „Babička měla, jak sama říkala, nadání na matematiku od boha. Matematika pro ni byla vším, a to nejen jako cvičení mozku. Někdy jen seděla a řešila matematické úlohy, pro ni to byla prostě zábava. A najednou skončili na Sibiři - na to vzpomínala maminka, babička tohle téma neměla ráda. Nerada o tom mluvila, i když jsme se hodně snažili něco dozvědět. Chápu, jak to bylo pro ni jako ženu těžké, ta velká tíha odpovědnosti za všechny děti. Nejdůležitější pro moji babičku bylo vzdělání. Na Sibiři moje maminka, její sestra a bratr nemohli dva roky studovat, neměli totiž v čem chodit do školy, neměli žádné oblečení, ani boty. Maminka vzpomínala, že když napadl první sníh, šla bosá do lesa, aby nasbírala nějaké větve do kamen. V domě přiděleném jim nebo někomu, s kým bydleli, měli pouze hliněné podlahy a byla tam tedy velká zima. Zkrátka to, co si babička vytrpěla, byla čirá hrůza. Jsem jí hrozně vděčná za to, že svojí péčí zachránila své děti.“

  • „Uvědomila jsem si, že musím začít mluvit bělorusky. Bylo to v roce 2005, kdy Pašu poprvé odsoudili do nápravného zařízení na Malém Sitně, téměř na hranici s Ruskem. Začala jsem postupně přecházet na běloruštinu. Dokonce i teď se občas zamyslím: Jak se to vlastně řekne rusky? Vím, že když s někým mluvím, stále ještě se nevyhnu rusismům. Nejde ale o to, nakolik ovládám běloruštinu, ale o to, že už v ní i přemýšlím. Přistihuji se, že si slova nepřekládám, ale rovnou přemýšlím v běloruštině. Je to takové vzdorování, protest. Pocit nebezpečí nové okupace, která se vznáší nad Běloruskem, zesílil za vlády Lukašenka. Nemluvím jen o jeho miliardovém dluhu jako o špatném ekonomickém ukazateli, mluvím o tom, že je ochoten se do Ruska klidně i plazit.“

  • „Faktem je, že když vás znají, „poštvou“ na vás všechny psy najednou. A mě znají. Vědí, jak mluvím s úředníky. Říkám jim totiž narovinu, jak jsou neschopní. Proto mi pokaždé něčím vyhrožují. A tak mě čtrnáctého listopadu, na Den matek, zatkli a nechali přes noc na Okresní správě ministerstva vnitra (RUVD). Potom mě vezli do vazební cely, ale odmítli mě tam přijmout kvůli vysokému krevnímu tlaku, naměřili mi totiž hodnotu přes 200. Trpím hypertenzí po všelijakých ženských problémech. Říkali mi, že mě tam nenechají, že nedej bože dostanu mrtvici nebo něco jiného. Přivezli mě tedy zpátky a policista, který mě doprovázel, řekl, aby mi zavolali sanitku: 'Neodjedu, dokud vám nezavolají sanitku.' Volali mi ji dvakrát a dostala jsem pět nebo šest injekcí. Dorazila první sanitka a následně druhá, protože jsem cítila, jak mi tlak opět stoupá. A jak by také nestoupl? Když celou noc sedíte v té páchnoucí místnosti a nemáte co dělat. Od rána mi bylo špatně, tohle všechno opravdu nepřispívá k tomu, abych se cítila dobře. Taky už mám svůj věk - za čtyři roky mi bude sedmdesát."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vitebsk, Bělorusko, 28.10.2020

    (audio)
    délka: 01:34:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Rozvoj historické paměti Běloruska
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Faktem je, že když vás znají, „poštvou“ na vás všechny psy najednou

Tatiana Severiněc
Tatiana Severiněc
zdroj: archiv pamětníka

Tatiana Jevgenievna Severiněc, rozená Lobačevská, se narodila 1. září 1954 ve městě Luniněc v Brestské oblasti v rodině železničáře Jevgenije Ivanoviče Lobačevského a vedoucí knihovny Galiny Michajlovny Lobačevské. Otec prošel německým zajetím, matka pocházela z rodiny postižené represemi. Tatiana je prostřední dcera a má dvě sestry. Vystudovala střední školu č. 2 ve městě Luniněc, poté Filologickou fakultu Běloruské státní univerzity. Svou kariéru zahájila jako volnočasový pedagog a učitelka běloruského jazyka na střední škole v Krasnovolsku v Luniněckém okrese, dále pracovala jako učitelka na střední škole v Oršanském okrese a ve městech Baran a Vitebsk. Byla to výborná učitelka ruského jazyka a literatury, která věnovala spoustu energie vedení studentů nebo školního divadla, a získala ocenění a čestná uznání. V roce 1975 se provdala za novináře a spisovatele Konstantina Severince. Třináct let pracovala jako zástupkyně ředitele školy č. 23 ve Vitebsku a jako učitelka ruského jazyka a literatury na střední škole č. 40 ve stejném městě. Dva roky před odchodem do důchodu byla z poslední jmenované školy propuštěna z politických důvodů. Od roku 2008 vede vitebské křídlo politické strany Běloruská křesťanská demokracie (BChD). Je organizátorkou desítek politických, společenských a kulturních akcí ve Vitebsku a jeho oblasti, například: Za polikliniku v Bilevo, Za výstavbu závodu na recyklaci odpadu, Na obranu života, Za cyklistické stezky aj. Většina z nich byla úspěšná. Třikrát kandidovala do místní rady (2003, 2007, 2014), dvakrát do Sněmovny reprezentantů (2008, 2016). Je vedoucí mezistranického ženského klubu ve Vitebské oblasti. Vychovala tři děti a má šest vnoučat.